Z pohledu lenochoda: Mám mnoho času. Jelikož se však v našem ústavu dějí nezvířecí věci, rozhodl jsem se, že vám povím pravdu. 

     Rozradostněné a rozjitřené dětičky, chápající a vysvětlující maminky, ztrápení a znudění otcové. Každodenní pohled zaměstnance ZOO, ale především jejich obyvatelů, na které se tak horlivě (ne tedy všichni – viz otec) ženou lidé podívat.

     Ve všední dny se dá strohá návštěvnost ještě zkousnout, ale počínaje sobotním dopolednem začíná pro zvířátka pravé peklo. Jen když přijede časně zrána první autobus, všichni obyvatelé pavilónů, výběhů a všeho jiného se snaží schovat. Ošetřovatelé jsou však rafinovanější, než by jakékoli zvířátko předpokládalo. Jistě, pro slona či žirafu asi těžko uděláte obligátní přístřeší (i když by se z vytunelovaných lidských peněz pod střechou schovali sloni z celé Afriky), ale ani pro jiné němé tváře není dostatku místa. Zlí lidé v ZOO myslí na ještě zlejší lidi, kteří se chodí dívat na hodná zvířátka, a proto ve výběhu pro tři gazely udělají přístřešek jen pro jednu. Nastává posléze boj mezi zvířectvem o výsluní (spíše o stín) pod střechou a mezi námi koluje špatná nálada. Ti inteligentnější se snaží domluvit, střídají se, pomáhají si, ale vysvětlete něco takového orangutanovi, který neustále cumlá banán a bije vás při tom do hlavy smějíce se od ucha k uchu (poslední slova berte vážně, nejširší úsměv orangutana byl změřen na 36,47 centimetrů – úctyhodné – až na ty zkažené zuby a oder nezralých banánů).

      Ještě štěstí, že člověk je tvor velmi hloupý a nechce vidět z jeho pohledu „ošklivé zvířectvo“. Hadi, pavouci a jiní „mudrcové“ národa zvířecího mají tudíž klid. Když už se objeví nějaký odvážlivec, který se je snaží pozorovat, schovají se do jiné kůže (hadi) nebo začnou rozleptávat mouchy (pavouci). Člověku je z těchto počinů lehce nevolno, a proto se vždy v pavilónech vyskytuje muž s koštětem a KÝBLEM kryjíce se za umývání oken.

     Mohli bychom však, jako všude, najít i v ZOO několik vyvrhelů, kteří se rozhodli s lidmi spolupracovat. Jedním z nich je právě již výše zmiňovaný slon. Je totiž velmi eroticky zaměřen. Vysune chobot a nechá si ho hladit od nejlépe vyvinuté lidské samice. Lascivně při tom odfukuje – slon, samozřejmě, ne samice. Odborníci stále tápou, kde se ukrývají slonovy erotogení zóny, ale já jsem to již zjistil. Slon se po krátkém drbání vytrhne ze vzrušení (které stejnak již překypělo jeho mez) a sprintem (všichni přítomní žasnou a tleskají) se zdviženým chobotem peláší někam za roh. Několikrát se mi jej podařilo sledovat (na hřbetu koně – sám bych byl blázen, vysilovat se), ale co spatřily mé oči – nepopsatelné. Nemravné. Cítil jsem se velmi méněcenně.

      Všude v ZOO také vidíte, že nás nemáte krmit, ale nedbejte těchto pokynů. Dávají nám jen oves, trávu a brambory. Skrblíci. Není nad pořádnou tatranku, která vám dodá toliko energie, že při následném krmení můžete chovatele pořádně pocuchat – zvláště, když jste krokodýl.

      Bohužel, někteří kamarádi byli zdegenerováni. Operacemi jim vzali paměť či snad zapomněli na svobodu a teď panáčkují a chovají se přesně tak, jak chtějí oni – zlí lidé.

       Přesto neztrácíme naději. Kujeme plány a na společných schůzích, které jsou vždy přísně tajné, se schází jednotliví zástupci všech rodů. Projednáváme plán útěku. Tedy měl by se projednávat. Místo jeho konání bylo nedopatřením umístěno na druhý konec, než bydlí jeden exemplář.

Jak bych vám tuto choulostivou situaci osvětlil…

Na  želvu čekáme již deset let a stále nedorazila.

     Ale odstartovali jsme bez ní. Krtci začali hloubit dlouhý tunel, který nás dostane všechny ven. Měl být dokončen již před šesti lety, ale nyní prochází rekonstrukcí. Rozšiřuje se. Zjistil se menší problém. Zase slon…