Květa se snažila zachytit poslední paprsky, které tak pilně celé odpoledne vykreslovaly šachovnici na plesnivou zeď. Prsty drtila prohřáté mříže a mačkala je tak silně, že měla na dlaních patrné otisky jejich pravidelného vroubkování. Na rozviklané stoličce stála ještě několik minut poté, co slunce zapadlo. Bála se další tmavé noci. Celou se ozval řev hysterické Hany. Hádala se s Věrou o poslední cigaretu. Chtěla, aby jí říkaly Haničko. Ale copak je možné říkat Haničko vrásčité a téměř holohlavé ženské s obličejem plným jizev? A ty ruce! Velké suché rozpraskané ruce, které tolik nenáviděla. Cítila je v noci, když předstírala, že spí. Zkoumaly každý kousek jejího těla. Snažila se je nevnímat, neposlouchat to odporné vzdychání. Jak jen mohla skončit tady? Je přeci úplně jiná než Hana, Věra a všechny ostatní. Vždyť ona...

Vlaďka naléhala, ať s nimi ještě zůstane, ale Květa je nechtěla rušit a  jejich neustálé polibky a doteky jí byly nepříjemné. Neměla ráda, když se někdo na veřejnosti oddával intimnostem. 
„ Radši už půjdu. Užijte si to!“
U dveří se ještě otočila, aby jim zamávala. Už nevnímali, co se děje kolem nich. Radek Vlaďku vášnivě líbal na krku a ruku cpal pod těsný roláček. Květa se zachvěla znechucením. Měla k sexu a ke všem intimitám odpor. Za měsíc jí bude dvaatřicet a pořád nemá přítele. Každý  vztah zkolabuje na sexu. Ale to radši bude sama, než aby musela...
Vzpomněla si na dobu, když jí bylo něco málo přes třináct. Na to, jak se bála, až se otčím vrátí z hospody a ... Křečovitě sevřela pěsti, až se jí dlouhé pěstěné nehty zaryly hluboko do dlaně.
Byla ráda, že je z restaurace pryč a zhluboka nasávala svěží jarní vzduch provoněný šeříky. Těšila se, že si zapálí vonné svíčky a napustí si vanu plnou horké vody se spoustou pěny.
Srdce jí poskočilo, když u nedaleké popelnice kočka rozrazila krabici s odpadky. Nerada chodila v noci álejí, ale byla to nejkratší cesta. Zrychlila krok. Ušla téměř dvěstě metrů a zaslechla za sebou kroky. Přibližovaly se...

Vlaďka nervózně práskla se sluchátkem. Nedalo jí to a chtěla zkontrolovat, jestli Květa dorazila domů v pořádku.
„ Kde sakra může být? Už musí být dávno doma!“ štěkla na Radka.
„ Ale prosim Tě, nejspíš už dávnou spí a Ty tady vyvádíš. Nezapomeň, že vypila skoro půllitru vína a to je na Květu až až. Určitě spí jak zabitá.“
„ Asi máš pravdu. Crnknu jí hned zítra ráno.“

Květa se celá třásla, přestože seděla pod proudem horké vody. Z koupelny zaslechla telefon, ale neměla sílu se zvednout. Teď nechce stejně s nikým mluvit. Už potřetí vzala do ruky žíňku a vší silou drhla zarudlé tělo. Voda se mísila s krví a slzami černě zbarvenými od řasenky. Z posledních sil vylezla z vany a doplazila se k záchodu. Zvracela.
Ráno zavolala do práce, že je nemocná. Když položila sluchátko,  ucítila na stehnech vytékající sperma. Vykřikla a utíkala do koupelny. Seděla ve vaně a přemýšlela, co by měla udělat. Na policii jít nemůže, i když by toho muže dovedla bez problémů identifikovat. Menší, podsaditý, hnědé řidší vlasy, věk něco mále přes čtyřicet. Za žádnou cenu se to nikdo nesmí dozvědět. Nikdy! Tu ostudu by nepřežila.

Hana hlasitě vzdychala a rukou jí zajela mezi půlky a při orgasmu téměř vykřikla. Vlhkými prsty jí pohladila po tváři, otočila se na druhý bok a za chvilku už hlasitě chrápala. Květa běžela k umyvadlu a drhla si ulepenou tvář. Chtělo se jí zvracet, ale bála se, že Hanu vzbudí. Vyčerpaně se svalila na postel...

Od té události uběhlo několik týdnů, ale Květa se cítila pořád příšerně. Dokonce se začala vyhýbat kamarádkám a čím dál častěji trávila večery i víkendy zamčená ve svém dvoupokojovém bytě. Přestože nevěděla proč, v noci celé hodiny stávala u okna a sledovala, jestli se někde neobjeví.
Květa měla strach, aby Vlaďka nezačala něco tušit a přestože se jí vůbec nechtělo, svolila, že zajdou na večeři do oblíbené restaurace.
„ Co to s tebou, Květuš, je? Stalo se něco?“
„ Ne, nic se nestalo. Jenom nejsem poslední dobou ve svý kůži. Promiň.“ nejistě odpověděla a na tváři se jí objevil křečovitý  úsměv.
Moc toho nenamluvily a Květa nezvykle rychle dopíjela sklenku s vínem. Krátce po jídle se zvedla.
„ Promiň, Vlaďko, ale radši bych už šla. Neni mi nějak dvakrát, asi na mě něco leze.“
„ To je škoda! Těšila jsem se, že pokecáme. Já ještě zůstanu, přišla Magda, tak si k ní na chvíli přisednu. Nebo chceš, abych tě doprovodila?“
„ To je dobrý. Já si stejně vezmu taxíka, nechce se mi pěšky, to víno mi nějak stouplo do hlavy.“
Oddechla si, když v taxíku před restaurací uviděla ženu. Taxíkem moc nejezdila, ale když už, tak nikdy nejela s mužem.
Musela se sama sobě smát, když marně zápasila s domovním zámkem.
„ S tím vínem jsem to vážně trochu přehnala“ pomyslela si. Klíče jí spadly na zem a když se pro ně sehnula, všimla si muže postávajícího na konci ulice. Byla si jistá, že je to on. Srdce se jí rozbušilo. Nenáviděla ho. Zničil jí celý život. Rychle odemkla a vrhla se k dřevěnému stojanu na nože.

Květa se stočila do klubíčka a přikryla si hlavu děravou, zatuchlou dekou. Jak dlouho to tu ještě může vydržet. Měsíc, dva?