ZRCADLO S JIDÁŠEM
(zloděj tvého těla)
Zatoužil krást jsem, když viděl jsem tě poprvé
Uvěřil v zločin bez odplaty.
To pro ty modré studny, pro maliny nachové,
Jidáši věřím, že tě neuplatí.
Povstalas z šedi městských periferií.
Uzavřel jsem účet, co šel do debetu.
Dvanáctá bankovka série,
Dvanáctá šíje topoří se z hřbetu.
Hned jsem věděl, že meč do pochvy zapadl.
Že Kaifáš přijde o své ucho ostřím.
Proč pod trůnem bývá propadlo?
Proč zhnisají rány od ostružin?
Přikován ke tvým stehnům mladičkým.
Tetován údělem Burlaků.
Vlečeš mne k jiným břehům Matičky.
Atlantis hoří v oblakou.
Zatoužil jsem krást, když viděl jsem tě poprvé.
Když oči svlékaly tě neurvale.
Viděl jsem maliny vzedmuté.
A Petra - bránu zavíraje.
Ta šíje nedobytná, co pod rty se teď sklání.
Bouře v úkosu, pach dvou zpocených těl.
Čas výhry a tiket je nepodaný
Čas sklízet a my nezačali sít.
Trhal bych šat a hebký samet líbal.
Pod prsty sochaře hnětl pahorky až k údolí.
Vrznutí vrat, to anděl co mne neuhlídal,
šeptá: „hlupák, kdo věčnosti se nebojí“.
Všechno či nic, vabank- znamení gamblera z herny Svět.
Tlačítka pulsují, derou se z korzetu.
Vodotrysk pramene, co nejde vzíti zpět.
Uvíznuv ve studni, uvíznuv v závěru.
Zatoužil krást jsem, když viděl jsem tě poprvé.
Uvěřil v zločin, že nebolí….
To pro ty modré studny, pro maliny nachové.
Spatřil jsem Jidáše bez měšce, ve svém zrcadle, umírat na poli.
| 
