|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sice se mé tělo bouřilo proti nastupující nemoci, ale i přes to jsem spokojeně a nahlas oddychoval, vrtal hlavu do měkkého polštáře. Zdálo se mi něco příjemné ho. Převaloval jsem se z boku na bok - pomalu jsem se probouzel – věděl jsem to, ale nechtěl jsem se toho krásného okamžiku jen tak vzdát. V pokoji bloudil vlahý větřík, který mě šimral a probouzel...
…zavolala jsem pohotovost…
Co? Bylo to ve snu anebo už jsem na odvrácené straně vědomí? Ne, sním, a tohle byl… zřejmě sen ve snu. ( nebo tak něco ) Ještě chvíli – ještě chvíli – vydrž v tom hezkém snu. Ve snu z maličkostí, úsměvů, a pohody - kolikrát se Ti přihodí tak pěkné a klidné sny... usmívej se.
… zástava srdce…
Bílý strop. Za zdí chaos hlasů, nechtěl jsem rozumět… strach z vědění mě dusil v posteli (dnes přišla obzvlášť unavená a nebylo ji dobře), nedokázal jsem se pohnout. Hleděl jsem přímo do stropu. A pokaždé, když jsem uslyšel intenzivnější hlas nebo zvuk z druhé místnosti, otočil jsem se k ní, oči zalité slzami. Najednou mámin hlas... zachroptění. Tvář mi zalil klid…
… otřel jsem poslední kapky a vyrazil k ložnici… hledal jsem ji, ale výhled z obýváku mi znemožňoval především strach - blíž jsem se už neodvážil… ( tři postavy sklánějící se nad postelí mi byly dosti velkou výstrahou)
Táta už pomalu sbíral věci pro mámu do nemocnice. Hleděl jsem na něho, jak se ztrácí v našem bytě… byl vystrašenější než já… místo pasty na zuby cpal do tašky mast na klouby… nemohl si vybavit, kde je mýdlo… přestal jsem ho vnímat a čekal jsem jen na ní …
Konečně. Naše oči se střetly v okamžiku, kdy s ní vycházeli ze dveří přímo ke mně… snažila se o úsměv, aby mě uklidnila, abych se o ni zbytečně nebál… chytnul jsem ji za ruku. Vyměnily jsme si odlesky v očích… to mateřské pouto… to krátké rozloučení, ve kterém mi přála do života štěstí... jen ona věděla …
Táta ji ještě pohladil po tváři, přidal pusu – a její tvář se proměnila v utrápenou krajinu, která se k nám už nikdy nevrátí.
Večer nám po telefonu bylo sděleno, ze nás navždy opustila. |
|
|