Bylo, nebylo, k závrati

zcela mimo tvé chápaní

je pro tebe špitavý kruh

těch draků, kteří hlídají

všechny vstupy a výstupy

do dveří tvého bydlení

někdy zabloudíš

v lesích za vesnicí

sedneš si na kládu

se strženou kůrou

a sleduješ hemžení

bílých a černých

červíků, tu vůli

neumřít

vnořit se zpátky

do hladkých rýžek

v hranicích jejich poznání.

Čárou k neuchopení

je jednou provždy

stezka hnědá, od pupíku

vedoucí přímou cestou

k ohanbí

chtěla bys taky zachránit

všechny ty nerozvážné

vstupující do tvé archy

ten chumel tvých milých

- kentaury, velryby

můry, psy, děti.

A čára klikatá za obzorem

nad propustmi a nad jezy

tě zanáší k podivnostem

tvého „věřím, nevěřím.“