Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Tak tohle jsem musel napsat....
Autor: Kolben (Občasný) - publikováno 2.9.2003 (11:47:53)
  

Na světě je mnoho věcí mezi nebem a zemí, které člověk nejenže nechápe, ale které prostě pochopit není možné. Jedna z nich je náhoda, shoda okolností, štěstí, pech, či jak jinak tomu lidé všemožně říkají. Ty nejabsurdnější situace, do kterých se můžeme dostat, dokáže napsat pouze sám život.

Štěstí v mém případě bylo, že jsme se nastěhovali s rodiči vedle Vaňků, všední to famílie ovšem s nevšední dcerou. Pech, pak všechno co se odehrálo dál.

Nějaký čas jsme se s Monikou otrkávali a já pomalu rozjížděl kolotoč tlučení klínů do neuvěřitelných obrátek. Výsledek mého cirkusového snažení na sebe nedal dlouho čekat a objekt mých tužeb přišel jednoho dne s banální hláškou:“ Sem se hodila marod, nechceš se stavit? Naši sou v práci“.

Věta vcelku holá však slibovala ukojit mé libido, což byl toho času ten nejdůležitější světový problém. Zbývalo vyřešit otázku pracovní doby a její zredukování o alespoň tři dny v tomto týdnu. Jelikož mé odpracované hodiny čítaly menší počet nežli návštěvy u závodního lékaře, bylo nutno inovovat klasickou výmluvu, o celkové slabosti a teplotě, v něco rafinovanějšího. Něco, co zajistí mé akci tu nejvyšší pravděpodobnost úspěchu. Monika pronesla, kupodivu vzhledem ke své atraktivitě a blond vlasům, vcelku geniální myšlenku: “Co takhle bolesti břicha a průjem“?

„No to je ono,“ oči se mi rozzářily.

„Sračka.“

Bylo rozhodnuto.

„Když budeš šikovnej a najdou ti nález ve výtěru, můžem pro sebe chytnou třeba i celej tejden.“

Ta věta mi zněla v uších jako andělský chór a v rozkroku bylo cítit podivné zhmotňující se pnutí.

Toho večera  se naši nestačili divit. Můj apetit překročil několikanásobně míru zvyklostí. Během odpoledne a večera jsem stačil zbodnout kromě týden starého leča, patnácti chlebů ála majolka, špenátu bez ničeho, deseti švestkových napůl zmrzlých knedlíků a litru kefíru ještě drškovku, guláš a hrachovou kaši.

„Uvidíš, ty se posereš“, komentoval mé snažení otec, aniž by věděl, že právě to je cílem mé snahy.

„Sem v práci nějak vyhládnul“, zněla má výmluva a z mrazáku zmizel polárkový dort.

„Nechceš si ho nechat radši na zejtra“

„Proč? Vždyť je jedno jestli se to smíchá venku nebo vevnitř“.

Následovalo pivo, kteréžto si otec šetřil na večerní Novoty.

„ To už ale přeháníš“, bránil svoji Plzeň a já si mezitím stačil nalít ještě dvojku vína.

Spát jsem šel s pocitem, že pro dobrou věc bylo učiněno maximum.

Ranní probuzení v očekávání.

Po otevření očí, padla má pozornost na svěrač. Jak velké bylo ale mé zklamání, že konečník nemá to správné nucení! Břicho normální a průjem v nedohlednu.

Ranní hygienické tance proběhly za neustálé horečnaté činnosti mozku, kterýžto se snažil co nejlépe vyhodnotit neutěšenou situaci a najít nejschůdnější východisko. Bylo již pozdě cokoliv dohánět vymýšlením dalších zběsilých kombinací, protože čas a střeva byly proti mě. Náhle mé oči utkvěly na pozůstatku včerejšího leča. V hlavě se zapálil malý plamínek, který čím dál tím více nabíral na mohutnosti, až mé hrdlo vítězoslavně vykřiklo: “Mám to, doprdele že mně to nenapadlo hned!“

V jednoduchosti je síla, vždyť i ty nejgeniálnější nápady a vynálezy byly vlastně primitivní. S pocity  Edisona, Nobela a madam Curie jsem pomocí injekční stříkačky a slabé bužírky zavedl infuzi silně zředěného leča do mého řitního otvoru. Stačilo jen ve správnou chvíli zatnout.

Cesta k závodnímu lékaři proběhla poněkud topořivě. Chůze nebyla tak přirozená jako jindy a čím dál tím větší starosti mi začaly dělat větry, způsobené včerejším gastronomickým záchvatem.

Dveře do čekárny jsem rozrazil jakoby v posledním tažení. Tak narváno tu ještě nepamatuji. Vytřeštěné oči silně podlité krví a mohutné křeče v oblasti břišní vypadaly přinejmenším na zásah nervově paralizujícím plynem. Lečo působilo pod tlakem větrů jako hydraulická kapalina, avšak svěrač zatím držel.

„Další“, zazněl andělský chór a já z posledních sil zamířil do ordinace. Lékař ohodnotil mé utrpení chápavým pohledem a po krátké výměně názorů mne poslal se setrou za plentu: „Udělejte mu výtěr Drahuško“.

To ovšem Drahuška netušila co ji čeká.

V mém břiše to doslova vařilo. Svlékl jsem si spodní část intimní garderóby a zaujal postoj sběrače jahod. Nic netušící sestra, se svým nástrojem zkázy, ke mně přistoupila v naivní důvěře. Snažil jsem se vše udržet v diskrétních mantinelech až do chvíle propuštění na toaletu, ale dotyk špachtličky do mého kaďáku způsobil katastrofu. Jako v posledních sekundách života se mi v hlavě promítlo vše, co bylo včerejšího večera spořádáno, včetně implantované dávky leča. Větry se staly náloží a špachtlička roznětkou. Erupce byla strašlivá. Sestřin úhledný stejnokroj přestal být úhledným a ona sama ztratila již navždy důvěru v tyto úkony lékařské vědy. Země se pohnula…..

 

Nyní dlím hospitalizován na infekčním oddělení nemocnice Bulovka a se slzou v oku vzpomínám na svoji Moniku. S kýmpak asi tráví dnešní poledne….


Poznámky k tomuto příspěvku
stanislav (Občasný) - 2.9.2003 > to je hukot....
Body: 5
<reagovat 
Kolben (Občasný) - 2.9.2003 > Co teprv kdybys to viděl v originále! Sice lehce poupravený, ale drtivá většina podle skutečnosti.
<reagovat 
Monty (Občasný) - 2.9.2003 >

Fakt hukot. :o))) Ta představa aplikování leča do řiti je... fakt výživná. :o)))

 

Akorát mě ruší ta špatná interpunkce. Tečky... a tak. :o)


<reagovat 
Yfča (Občasný) - 2.9.2003 > :o)
A přimlouvám se za pečlivější vkládání (viz Adora)...
<reagovat 
Bobísek (Občasný) - 2.9.2003 > To je fakt hustý! Tos fakt zažil? :-)) Škoda, že jsem tam někde viděl hrubku, chtělo by to bejt pečlivější.
Body: 3
<reagovat 
Lian (Občasný) - 2.9.2003 >

Jo jo,  a do toho nějaký ty iy....

No jestli je to podle pravdy, tak seš pěknej vůl proč sis nevzal dovolenou????

Příště zkus migrénu, hraje se dobře a rozhodně se z ní neposereš


Body: 3
<reagovat 
Kolben (Občasný) - 2.9.2003 >

oči se rozzářili(y) sem opravil, s čárkama to bude horší..to se musí zkrátka vychytat.

Jinak kdo řikal, že se to stalo mě? Stalo se to jednomu kemošovy zesPlzně a nejednalo se o holku, ale o vandr. Migréna ho nenapadla, asi měl málo ženskejch buněk.


<reagovat 
Jitex (Občasný) - 2.9.2003 > to je hlína
Body: 5
<reagovat 
mefisto (Občasný) - 2.9.2003 > dost hustý, chudák zdravotnice
Body: 5
<reagovat 
pavson (Občasný) - 3.9.2003 > Jo, dost drsná fekální věcička. Absolvoval jsem něco podobnýho na vojně, když se mi nechtělo jít do vězení. Stačilo mi kilo třešní a patnáct piv. Bejt to v Rychlých šípech, nechal by mě asi Foglar zemřít, já tenkrát měl jen tři dny děsivou sračku a do vězení jsem nešel. (Při výtěru jsem naštěstí ležel na břiše).
Body: 4
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 3.9.2003 >

ludia robia kraviny, podceňujú laviny


Body: 3
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 3.9.2003 >
Body: 4
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter