Zahřmělo se a ještěrce upadl ocásek,
rozesmála se smíchem racčího trusu,
co padá z výšin do fialového moře,
na které hledí slepý muž.

Smích zacinkal na sklenky plné pěny,
co kape od psí huby
a vzteklina rozežírá ho až do morku kostí
a ty se složí do panáčka s cigaretou.

Zatančí si s tebou twist na hrobě klauna,
nejveselejší pohřeb dějin druhého světového míru,
který překvapivě vyhlásilo Německo
a v Mnichově mu nikdo nebránil.

Tvé slzy smáčí trny závoje,
co Ježíš na hlavě má
a Bůh si povzdychne,
když lidé oblečou jeho synovi slušivá tanga.

Racek zamává oranžovými křídly,
co vystřihla mu z papíru sedmdesátiletá holčička.
Perly ti hodí vzhůru do domu na nebesích
a ony se roztečou do ledové kávy.

Nádech a výdech
slunce zapadá na východě
je prostřeno
a ty se vracíš z říše divů, Alenko...