HLADOMOR
KOMEDIE SE ŠPATNĚ VYBRANÝM NÁMĚTEM
I. PUPENY
Začíná schůze pupenů. Za dlouhým stolem sedí tanečníci v zelených kostýmech. Na zdi za stolem je nápis: "Kvést či nekvést?" V čele stolu sedí Starý pupen. Postaví se a vztaženou rukou si zjedná pozornost. Rozčileně diskutující Pupeny umlknou a naslouchají Starému pupenovi.
Starý pupen:
Takové jaro nepamatuji... Obvykle všechno dávno už bují a teď - zima a mráz.
Nesmíme se ale ukvapovat, musíme mízu v kořenech schovat, než slunce přijde zas.
Starý pupen si opět sedne. Pupeny opět začnou diskutovat. Náhle ze svého místa vyskočí Mladý pupen a prudce gestikuluje.
Mladý pupen:
Chceme kvést a pnout se k nebesům! Chceme dát vypučet mladým snům, které jednou mohou v dobré plody uzrát, a ne jako krysy v temné skrýši zůstat!
Začneme kvést!
Pupeny:
Ano! Začneme kvést! Začneme kvést!
Starý pupen:
Pupeny nerozvážné, nenechte se svést! Co je to za nápad, v mrazu začít kvést? Proč raději nepočkat, až přijde jaro?
Mladý pupen:
Vyskočí na stůl s pěstí bojovně zdviženou.
Schovej si pro jiné tu písničku starou! Snad půjdeme jednou z trnitých cest...
Pupeny:
Ale to nás nezlomí! Začneme kvést!
Mladý pupen:
Spokojeně přikývne.
Pravdu máte, začneme kvést!
Pupeny:
Vezmou Mladého pupena na ramena a odtančí s ním pryč.
Ať žije Mladý pupen! I když je chladný duben, začneme kvést!
Začneme kvést!
II. ZEMĚDĚLCOVO BLUES
Na temné nehostinné planině stojí uschlý strom. Pod stromem klečí muž v montérkách. v pozadí je silueta traktoru s valníkem.
Zemědělec:
Co se to, proboha, co se to stalo? Proč všechno zelené ignorovalo počasí?
Proč stromy i růže spálil mráz? Kdo na nás seslal ten zlý čas? Kdo asi...
Zemědělec vstane a hrozí pěstí k nebesům.
Zemědělec:
Prolínám Tě, proklínám, proklínám...
Nejsi naším bohem, jsi naším katem Za chvíli bude se vyvažovat zlatem chleba kus
Celý národ brzy pozná, co je hlad bude Tě proklínat a zpívat tohle blues
Proklínám Tě, proklínám, proklínám...
Z nebe se začne spouštět žebřík a po něm sestoupí Bůh v bílém tričku se symbolem vševidoucího oka.
Bůh:
Já za to, co proklínáš, nemohu. Proč svou zlobu upíráš jen k bohu?
Zemědělec:
Padne na kolena.
Jak nás můžeš nechat bez pomoci čelit té dlouhé a temné noci plné slz a hladu?
Bůh:
Myslíš si, že kradu?
Víš, kolik stojí otáčení země, aby to vaše mizerné plémě znalo den i noc?!
Starejte se jednou sami o sebe už mě štvete, jak pořád nebe prosíte o pomoc!
Zemědělec:
Skryje tvář do dlaní.
Proklínám Tě, proklínám, proklínám...
III. DEMONSTRACE
U obchodu s cedulí vyprodáno stojí čtyři muži.
Muži:
Máme hlad, chceme žrát! Máme hlad, chceme žrát! Máme hlad, chceme žrát!
Příslušník:
Rozejděte se!
Muži:
Máme hlad, chceme žrát!
Příslušník:
Já mám sice taky hlad, musím vás však rozehnat!
Muži:
Máme hlad, chceme žrát!
Příslušník:
Já jsem vás varoval rozkaz zní jasně: Pal!
Příslušník všechny postřílí a odejde.
K ležícím tělům přijde autor. Poklekne a hořce zazpívá.
Autor:
Tři už jsou mrtví, čtvrtý sotva žije. A to jsem chtěl, aby to byla komedie...
Konec.
|