Miroslav Langer (Občasný)

(Na úvod: Nečetl jsem reakce a nemám moc času na pečlivou reakci, tak promiňte.)

Tedy stručně: S Bobrem tentokrát nesouhlasím, řekl bych, že nedokázal zcela pochytit všechny rozměry celého textu, když ho jednoznačně zařadil do politického diskursu.

Pomíjí nejprve základní otázku: Pro koho byl dokument určen. Odpověď je uvedena v textu samotném a zní: vydal sekretariát ČBK pro vnitřní potřebu.

V té chvíli se politický rozměr pomíjí a do popředí se dostává věta "Jedna věc je však prosazovat to uvnitř svého klubu, tj. církve (tam stačí přesvědčit argumenty s Písma), druhá je doporučovat to, nebo prosazovat v politice." Od té chvíle se Bobr pouští "do boje s nepřítelem", který ovšem zrovna v tomhle zákopu vůbec není...

Mimochodem - závěrečná věta Bobrova textu je pro mne (zvláště u něho) nečekaná demagogie. V Parlamentu není zastoupena křesťanská církev, ale jeden jediný křesťanský politický proud (a většinu tam ani zdaleka nemá).

V hlavě se mi honí spousta dalších námětů, které by mohly přinést poněkud méně emotivní rozbor způsobů argumentace. Především určitý rozpor křesťanské rétoriky vznikající z jejího rozporného pojetí filozoficko-politického. Zachycení toho, zda "přirozené" nemá znamenat pouze "tradiční". Ze stejného tradicionalistického důvodu (tradicionalismus je u církví téměř typickým znakem) by bylo zajímavé hledat, zda a jak se mění způsob argumentace křesťanských polemiků - zda předbíhá, stíhá aktuální způsoby polemiky, nebo za nimi zaostává a přidržuje se svých tradic.

K problému přirozenosti je třeba vůbec potřeba přistoupit zodpovědněji a nezamlžovat dál, co už zamlžili jiní - otázka přirozenosti v dnešním "nepřírodním" - tj. "nepřirozeném" světě - přirozenost přírodních národů je evidentně pro dnešní svět nepřirozená. Jde tedy zjevně o přirozenost jiného druhu, málokdy přesně definovanou a pravděpodobně rovněž málo "přírodní".