|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Přál bych si tě k sobě docela přivinout křehkou jak květy růže co hledám v kobercích trávníku mísící vůně. Ženy i růže prosí básníka aby poklekl k jejim nohám vůní mě uchopí za ruku vedou mě sebou do dálek. Růže i ženy květou pro třpytné slzy co visí na řase.
Kapky květů chladí dlaně až k ústům modrým mořem v bazénu snů překročí noc zátoku zapadanou lístky ženy mají radost z jen tak donesené růže rozprostřenou přes stehna která ukrývá bránu boků v nekonečném moři hovorů srdce o bílé perle uprostřed ostrova věčné zahrady nedotčených slov zapomenutých na pláži jak svlečené šaty. Nechávají jen malou naději a brání se výčitkám touhy o poznání nahnědlé pláže se zbarvenými altánky přikryté dechem uprostřed namodralého západu.
A růže kvetou aby ženy mohli ronit lásku.
|
|
|