Mé jméno je kletba
to jméno, které vyslovuješ
jen ztuha za večera, a krása
a páv, a páv je barva
a nikdy dříve stuha
v mých vlasech
nebyla tolik
barevná.
Zašeptáš, že jsem hora
a jak sopka vybublávám
v přestupných večerech
- tedy jenom občas
vždyť žádná
z bublinatých žen
nechce být
doopravdy
zlá.
Odpovím: Jsi, lásko, zkáza
těch dveří na obloze
vždyť už jsem vyšla ven
a tiše zavřela, ale ta tíha
ta nečekaná
olejnatá barva
mých očí
když zhasne lampa.
A já, oděná, neoděná
nakažená bublinami
sopkami na jeden večer
šeptáním, kletbami
dýchám
a narůstám.
|