Na dalekém severu, za velkým mořem, mezi ledem, najdeme státeček, na mapě světa jen malý flíček; přesto i tady žijí lidé s velkým srdcem.

Islandský film je jedním z mála, jež má široká veřejnost možnost vidět. Sám osobě tedy unikát.Ovšem i přes svojí poměrně banální zápletku se před námi otevírá magický svět života u polárního kruhu. Na pozadí drsného života se rozvíjí příběh, příběh nejkrásnějšího lidského citu - lásky.

S naturalistickou vypovídací silou se rozebíhá film k silné tragikomické lince. Hořkosladký život je překládán s neomylnou bravurou a poselstvím lidských hodnot. Postupně drobnými krůčky vstupujeme do života polo-geniálního mladíka, jemuž je rodná víska očividně příliš těsná.Výtečně psychologicky probarvené postavy jeho okolí a inteligentní černý humor dávají energii celému filmu. Zároveň nás film donutí zamyslet se nad žebříčkem životních hodnot a drsně melancholicky nás uzemní závěrem, jenž nechá pracovat divákovu fantazii otevřeným koncem.

Mezi herci vyčnívá představitel hlavního hrdiny. Tomas Lemarquis je jistý v každém výrazu i pohybu, věříme, že do každého slova se promítá celá jeho osbnost. Vzhledem k tomu, že to byl jeho debut před kamerou, nelze než vyjádřit obdiv. Zbytek ansámblu jen umocňuje pocit dokonalé autenticity filmu. Existencionální drama nepostrádá ani kvalitní technické ztvárnění, množství výborných scén a vizuální podporu ledovosti deprese s kapkou čiré naděje. Panoramatické sněhobílé záběry kontrastují s minimalistickým zobrazení interiérů. Vše zvládnuto tak, že se vám dlouhé záběry z jedné kamery plné zasněžených ulic neokoukají. Naopak vám tento nádherný kus zmrzlé země definitivně zakotví v srdci.

Díky poměrně velké podpoře na různých filmový festivalech a díky široké distribuci do množství evropských klubových kin, má šanci nejen na úspěch, ale zároveň má potenciál stát u zrodu nové vlny filmové tvorby, ne nepodobné Dogmatu. Stručně, film, který pohladí.