|
| |
 |
Telepat
Autor: duha () - publikováno 13.11.2000 (18:03:56), v časopise 14.11.2000
|
|  |
Telepat
Sotva dýchá, nehty se zarývají do dlaně, přivřené oči nevidí okolí, rodí se za nimi představa...
... veliké žlutooranžové X na černém podkladu opouští její hlavu a rozlévá se do prostoru ve stále větších kruzích kolem ní -
„mám!“, „taky!“, prorazí si cestu k jejímu vědomí hlasy kluků vedle, prudce se nadechne a začíná si představovat O, brzy je to stejně intenzivní a opět ji vytrhne -„mám“, „taky“-, jo, takže teď N…
„Tak to porovnáme“ napětí v Radkově hlase.
„iks, ó, en“ vydechne Sára
„Jo!“ zařve Radek. „Přesně! Přesně!“ Jonáš křičí a směje se, přidávají se k němu, „asi to funguje!“, „bomba!“ „jdem zkoušet dál!“, „uklidněte se!“, „kdo si teď myslí?“ , „tak jedem“...
Studovali metodu ovládání vědomí a měli pocit, že už jsou dost dobří a tak se rozhodli otevřít a rozvinout své telepatické schopnosti. Začali jednoduchým systémem – jeden si představoval jedno ze 4 tvarově odlišných písmen – B, L, O, nebo X a ostatní dva zapisovali, jaké písmeno si myslí. Úspěšnost prvního dne – 84 procent! - je opravdu nadchla. „Jasně že to není náhoda!“, „Pár týdnů tréninku a budeme pořád spolu!“, „Naučíme to ostatní a mobil vystavíme do muzea!“...
Úspěšnost v dalších dnech nepřekročila 20 procent.
Přicházejí ke svému starému Učiteli. Zve je dál a v pokoji Jonášův pohled jako vždy nejprve přitáhne zvláštně tvarovaná a zdobená tuba, zavěšená na stěně a jako pokaždé ho napadne: jaký má asi zvuk? Nikdy si Učitele netroufl požádat, aby na ni zahrál a už vůbec ne teď, když u něj tak dlouho nebyli – bude se proto zlobit? Vlastně jsme ho zavrhli… ale když nová metoda se zdála tak rychlá, TAK efektivní, TAK!!! ÚŽASNÁ!!!!
Usmívá se. „Tak vy jste chtěli být telepati...“
„Tak si Sáro představ, že vnímáš mladíka jdoucího za Tebou. Vidí Tvé dlouhé černé vlasy a těší Tě jeho myšlenka „ta je krásná!“. Přidá do kroku, předejde Tě, nenápadně se otočí a v té chvíli ztratí odvahu, což si ovšem vědomě nepřizná, podvědomí mu to okamžitě racionalizuje a ty vnímáš jeho myšlenku „zepředu to zas tak dobrý není…“
„Představ si Jonáši, že večer přicházíš domů nadšený z básničky, kterou jsi našel na internetu a opravdu moc se těšíš, jak ji své milé řekneš, jak se o radost z ní rozdělíš – ale ona se jí ta básnička nelíbí. Má tolik úcty k Tobě aby se usmála, řekla hm, no zajímavé, znáš ji dost abys poznal, kolik bije a jsi trochu zklamaný, ale máš dost času to vydýchat, protože ona je ochotná se o tom s Tebou chvilku bavit a alespoň něco hezkého si na té básni najít. Ale taky je unavená a kdybys byl telepat zachytil bys první myšlenku, stvořenou její první emocí – proč je zas nadšený z takové hlouposti?“
„A jakou představu nabídnu Radku Tobě? Co třeba myšlenku Tvé přítelkyně „hm v tomhle byl Honza lepší?“ v nějaké intimní situaci? Jen jí to tak proběhlo hlavou, nemůže za to, nechce Tě opustit a za chvíli už se Ti zcela oddává – ale Ty? Nejsi naštvaný nebo dotčený?“
„K telepatickým schopnostem nás nepustí náš strach, a to zcela oprávněně. Museli bychom být na velmi vysoké úrovni, abychom mohli být telepati. Opravdu v hloubce věřit sami sobě, aby se nás nedotkli zlé myšlenky jiných, opravdu druhé milovat, abychom jim je dokázali odpustit. Je třeba pracovat na sobě…“
Doufal jsem, že nám poradí, ale jasně že teď zas přijdou ty keci o pokoře, myslí si znechuceně Jonáš, přestal poslouchat, k čertu s těma řečma o postupné Cestě, oběti a lásce, o ztišení a trpělivosti -
– vytrhne ho divný pocit. Ticho. Učitel mlčí. Jonáš zvedne oči a zachytí jeho upřený pohled. Pak neznatelný úsměv, povzbudivé mrknutí, a nakonec s úžasem sleduje, jak Učitel sundává tubu, nadechuje se, přikládá ji k ústům
|
|
|
