Krt přichází z ledovce

    I.

„Takže dnes jsme se narychlo sešli zde v budově našeho senátu abychom se domluvili co podnikneme s příhodou, která se stala dnes ráno.“ Oznámil lidem v sále prezident kolonie Hadron5 Jim Butter. „A co se stalo dnes ráno?“ ozvalo se z místnosti. „Copak vy to nevíte? Před sto padesáti lety jsme se zde usadili po dlouhé cestě z planety Země. Celou tu dobu jsme si mysleli, že planeta je neobydlená, ale teď máme velké pochybnosti, neboť slovo vražda známe jen z učebnic. Teď ovšem vyplouvá po sto padesáti letech toto slovo na povrch, protože dokonale vystihuje věc co se dnes stala panu Yoshimovi ze čtvrtě Kvadron2 na okraji města. Byly nalezeny pouze jeho šaty.“ Odpověděl neinformovanému senátorovi Butter. Z místnosti zazněl šepot jak se osm set hlasů najednou snažilo vyjádřit své pocity a znechucení. „Co abychom se spojili se Zemí?“ navrhl jeden z účastníků schůze. „Ne, to není možné, protože jsme sem cestovali v našem křižníku Genesis šestnáct let a už po roku a dvou měsících jsme se Zemí ztratili kontakt, z čehož vyplývá, že na obnovení kontaktu se Zemí bychom potřebovali třicet jedna let a čtyři měsíce a tento problém musíme řešit ihned.“ Rázně zamítl návrh prezident. „Můžeme zaletět k Ledovci, kde máme uschovánu laserovou výzbroj, o které jsme si mysleli, že nepoužijeme.“ Ozval se další návrh. „Ne tak rychle musíme první zjistit, kdo nebo co ho zabilo.“ Odpověděl Jim uspěchanému senátorovi.

A tak byla uspořádána výprava ze shora, ze vzduchu. Vrtulníky s nejmodernějšími pozorovacími přístroji kroužily v místech, kde došlo k tragickým událostem, dnem i nocí. Třetí noc mezi druhou a třetí hodinou to konečně uviděli. V infračerveném světle kamery se vyloupl ohromný, snad tři metry velký tvor, s obrovskými tlapami místo rukou, s úzkým čumákem a tmavou srstí po celém těle. „To je ale krtek“ obdivně vyjekl pilot vrtulníku netuše, že právě dal pojmenování těmto nebezpečným tvorům, kterými se měli osadníci tolik času v budoucnosti zabývat. Krti – tímto názvem se v příštích dnech doslova hemžily všechny místní noviny, jejich podoby se objevovaly v televizi, v senátu se nemluvilo o ničem jiném. Krt se stal synonymem pro strach, úzkost a hrozící smrt na každém kroku. Jejich útoky se množily. Z pustin planety se nořily další a další, jako by se v těch temných  prostorách líhly. Hadron měl během pěti dnů 75 obětí. Bylo třeba něco podniknout.

II.

  Na generálním štábu hadronské vojenské jednotky bylo toho dopoledne rušno. Debata, probíhající kolem kulatého stolu, byla velmi hlučná a okny ven, do hadronské bílé tmy, pronikaly pouze vzrušené hlasy jednotlivých aktérů diskuse.

„A co kdybychom k ledovci pro laserové zbraně poslali zásahové komando“, zazněl hlas poručíka Kowalskeho, jenž byl známý svými sklony k rychlým a razantním způsobům řešení všech problémů. „Jistě, jako obvykle“, oponoval velitel zásahového komanda důstojník Silver. „Vzpomínáte na výsadek vojenské jednotky na planetách Alfacerus a Kvasitrea? Byly to tehdy takřka identické případy, kdy obyvatelstvo začalo být ohrožováno jakýmisi nepřátelskými formami života a okamžitě byla nasazena zásahová jednotka, která samozřejmě neměla sebemenší tušení, do čeho že to vlastně jde. Vzpomínáte, jaké tehdy byly ztráty na lidských životech? Stejně jako tehdy oni, ani my nemáme s touto formou vůbec žádné zkušenosti. A navíc, chcete tam mé vojáky vyslat beze zbraní?  Jistě. Nasaďte zásahovou jednotku a počkejte si, co to udělá. Žádám zevrubný průzkum oblasti; musí být podrobným monitoringem zjištěno, do jaké míry je cesta k ledovci pro mé vojáky čistá a  můj názor je, že je nutné odchytit jedince a podrobit ho průzkumu v našich vojenských laboratořích.  Je třeba zjistit, zda se jedná o inteligentní tvory nebo zda se jedná o vraždící monstra se zvířecí inteligencí.“ Debata takto pokračovala ještě poměrně dlouho a často ve velmi ostrém tónu, nakonec se však její aktéři více méně shodli na návrhu důstojníka Silvera, samozřejmě s mírnými, vesměs nepodstatnými, modifikacemi. Bylo rozhodnuto, že do dané oblasti bude vypravena malá skupinka vědců a s podporou vybrané vojenské elitní skupiny se pokusí odchytit jednoho živého jedince. Tento plán se uskutečnil následujícího dne po odsouhlasení senátem. Skupina pěti vědců, tří specialistů pro boj, a jednoho tajného agenta se vydala na cestu směrem k ledovci. Agent řádně zamaskovaný přístrojem, který lámal kolem něj světelné paprsky tak že byl prakticky neviditelný, se plížil v čele jednotky, aby případně dal vědět o nebezpečí za ním šel jeden člen elitní bojové jednotky, potom skupinka vědců a nakonec zbylí dva bojovníci. Po zhruba půlhodině cesty agent spatřil krta a dal vědět zbytku skupiny, která se stáhla dozadu a očekávala co bude dál. Krt se otočil a zamířil směrem k agentovi, který si do této chvíle myslel, že je neviditelný. Naštěstí mu brzy došlo, že pro krta zřejmě neviditelný není a vzal nohy na ramena. Celá skupinka včetně agenta, který k ní mezitím doběhl, se dohodla, že tohoto krta chytí na pokusy. Počkala a když byl krt na dosah bojovníci do něj vypálili ze zbraní, které se za normálních okolností používali v železo-zpracovávacím průmyslu. Ovšem s krtem ani nehnulo. Až když bojovníky usmrtil, si skupinka uvědomila své nebezpečí a vydala se co nejrychleji ke svému městu. Bohužel do města se po setkání s dalšími dvěma krty, vrátil pouze jeden vědec. „Krti mají zřejmě nám neznámé zrakové orgány, které jsou uzpůsobeny k vidění bez lomu a odrazu světla, což ovšem staví na hlavu základy optiky.“ prohlásil potom na schůzi u kulatého stolu a znovu zopakoval u senátní porady. „Musíme něco udělat, ztráty na lidských životech jsou již velmi blízké stovce a to je pro naší kolonii opravdu hrozné.“ prohlásil Butter na senátní radě. „Dobrá, myslím, že bychom měli poslat leteckou jednotku k Ledovci, abychom získali naše zbraně.“ prohlásil poručík Kowalsky. „Opravdu je to asi jediná naše šance.“ odpověděl znechuceně důstojník Silver. „Nemáme jinou možnost?“ zeptal se prezident, který moc neviděl do věcí ohledně násilí. „Myslím, že ne, pane.“ odpověděl jediný myslící stroj v kolonii a to kyborg Lepton168239, který situaci během dvou milisekund zhodnotil.

        III.

Na to, že bylo zimní období (které zde trvá 4,85 pozemského měsíce; hadronský rok má 14,96 měsíce) , bylo dnes neobvykle teplo. Desátník Morse seděl za čelním tříštivým sklem modulu a měl neodolatelné nutkání sejmout svou helmu a konečně zase dýchat… Moc dobře si zároveň ovšem uvědomoval, že je to proti předpisům, takže ji nakonec nechal spočívat -  pevně fixovanou - na vlastních ramenech. Rozhlížel se po krajině, kterou měl pod sebou k vidění z perspektivy ptáka. Viděl mírně zvlněný reliéf a speciálně šlechtěné, mírně zakrslé stromky, uměle adaptované na zdejší klima. Chýlilo se k večeru, tudíž se nad obzorem začaly rýsovat siluety dvou měsíců, přičemž ten třetí, největší, se nad horizontem objeví zhruba za dvě hodiny. Světlo zdejšího podvečera zde nebylo (za bezoblačných podmínek) žlutavé jako na Zemi, ale mělo v sobě celou škálu odstínů od šedomodré po hnědomodrou, což bylo způsobeno zalamováním měsíčních paprsků procházejících atmosférou, svým složením velmi blízkou té pozemské. V přítmí už začaly být k rozeznání obrysy ledovce, když desátník zaznamenal pod sebou pohyb. Podíval se na obě strany, kde letělo zbývajících šest modulů a  posléze signalizoval sestup. Po přistání na místo zaznamenaného děje, byl všude kolem hrobový klid. „Možná to byl jen větrem ohnutý strom“, řekl si desátník Morse. „A možná taky ne“, napadlo ho vzápětí. Každopádně bylo nutné vymyslet co dál a to v této situaci nebylo obtížné, protože ledovec s tavným tunelem, obsahujícím ukryté zbraně, byl již nedaleko. Skupinka sedmi vojáků se tedy vydala soutěskou, přibližně ve směru JJZ. Párkrát uslyšeli zvláštní zvuky, ale jinak cesta do ledovce proběhla bez obtíží. Vešli do jeskyně, kde byli uschovány zbraně, ale našli jen rozlámané bedny, zničené obrněné vozy, a pár roztrhaných krtů, kteří zřejmě zničili bedny s výbušninami. „To je hrozné, co teď budeme dělat, nemáme zbraně, nemůžeme se bránit proti těmto obludám.“ vykřikl jeden z vojáků. „No to už necháme na vědcích a na těch ze shora ať něco vymyslí, jdeme!“ zavelel Morse. „Pane já si myslím, že to venku není moc bezpečné.“ prohlásil svobodník Amadeus Schmidt. „Ale no tak, tady to koneckonců taky nevypadá moc bezpečně.“ odpověděl mu vojín Karel Kopřiva. Ale nakonec všichni došli k závěru, že nejrozumnější bude, co nejrychleji se dostat k modulům a odletět zpět na základnu . Venku se mezitím setmělo…

IV.

Vyšli ven do tmavě modrého měsíčního světla a Morse vydal rozkaz k tomu, aby si nasadili infra-červené brýle, s kterými bylo i v tomto podivném šeru relativně dobře vidět. „Jak daleko máme k modulům?“ zeptal se Schmidt. Desátník se podíval na své hodinky s lokátorem „Asi osm set metrů, Schma… Schno… svobodníku.“ odpověděl. „Pane bože,“ vykřikl Morse, nespouštěje oči ze svého zápěstí „lokátor zaznamenal pohyb, dvě stě metrů na Severo-západ, jelikož jsou moduly na Severo-Severo západě, tak jestli si pospíšíme, máme šanci se k nim dostat živý.“ už klidněji domluvil desátník „teď se musíme dostat k modulům, kdo se tam dostane, tak ihned vzletí na ostatní neberte ohledy..." zařval už v běhu Morse. Než krti zaútočili neuplynulo ani dvacet sekund, ale vojákům se to zdálo jako celá věčnost. „Rychle, musíme se odtud dostat.“ velel desátník. Ale to už nebylo komu, vedle něj byli jediní dva přeživší a to Schmidt a Kopřiva. Doběhli k modulům a naskákali dovnitř. Kopřiva vzlétl jako první a čekal několik metrů nad zemí na ostatní. Schmidtův stroj hlásil přetížení a nevzlétl, až později Schmidt pochopil proč. Jeho stroj byl doslova ověšený krty… Morse vystoupal do výše půl metru a začal mít stejný problém jako svobodník Amadeus, ale včas ho napadlo použít katapult. Vystřelil neuvěřitelnou rychlostí nahoru, kde rozevřel padák s nadějí, že až dopadne krti budou pryč. Naštěstí si ho všiml vojín Karel a se svým anti-gravitačním modulem zaletěl pod desátníka otevřel kabinu a čekal.

V senátu se rokovalo o šancích na úspěch mise, které Lepton168239 odhadl na zhruba 60%, když v tom do senátu vběhl Morse a hned za ním Kopřiva. „Kde jsou ostatní?“ zeptal se nedočkavě Butter. Morse jen máchl rukou směrem k Ledovci. „Sakra, já vám to říkal!“ zaklel Silver. „Ne, nemohli jste to vědět,“ odmítl vinu senátu Morse „sklad byl úplně zničen. Nezbylo vůbec nic. Musíme si poradit jinak.“ Senát se rozezvučel šesti sty hlasy, které se vyjadřovali ke stávající situaci. Potom si Butter zjednal klid. „Takže abychom si to ujasnili,“ začal Jim „Nemáme zbraně, vojáky ani jakoukoli vojenskou sílu, nějaké návrhy?“ zeptal se. Sál ztichl. Po nějaké době se zvedla ruka senátorky Hillové. „Ano?“ zeptal se trochu pochybovačně Butter. „Já si myslím,“ začala Sally Hillová „že z této situace nevede žádné východisko spojené nějak s naším (téměř nulovým) vojskem.“ „Asi máte pravdu, senátorko, ale jak se tedy můžeme bránit?“ namítl prezident. Sally odpověděla téměř okamžitě „Musíme se vrátit k předchozímu plánu a odchytit jednoho krta, pane Leptone?“ Leptonovi trvalo několik milisekund než se vzpamatoval a několik dalších než vše propočítal a potom prohlásil „Ano, myslím, že je to pravda. Musím spolu se svými vědci přijít na způsob, jak to udělat.“ „Dobrá,“ prohlásil Jim „desátník Morse a vojín Kopřiva budou povýšeni, vědci přijdou na způsob, jak chytit krta a my se postaráme o noviny a naše obyvatelstvo.“ v senátu se rozezněl potlesk.

            V.

Lepton168239 ještě jednou vyslechl přeživšího vědce z první výpravy, potom si poslechl poddůstojníka Morseho a desátníka Kopřivu, který tvrdil, že se mu „nezdálo, že by je krti viděli, ale přesto po něm šli dokud se hermeticky neuzavřel v kabině.“ Už po čtvrté si pročítal hlášení a pak ho to napadlo.

Butter seděl ve své kanceláři a vypadal rozrušeně, ani ne před hodinou zde byl Lepton se svou teorií, která tvrdila, že krti nevidí, ale cítí, zřejmě měl pravdu, protože krti nechali na pokoji Kopřivu až potom co se hermeticky uzavřel ve svém modulu, který je chemicky zbavený jakéhokoli pachu. Zavolal svou sekretářku a řekl jí ať to oznámí všem vědcům, armádě i senátu.

Okamžitě začaly přípravy. Dobrovolníci vykopali díru a do ní nastražili vědci připravený stroj, který vydával lidský pach a šli se schovat. Po necelých dvaceti minutách se přikolébal první krt. Spadl do díry a rozcupoval stroj, a když mu došlo, že to není člověk, zuřivě se vrhl proti stěně a začal do ní neuvěřitelnou rychlostí rýt. Ale to už byli připravení vojáci, kteří na něj hodili síť, která se jinak používala k lovu místních ryb. Pak přijelo pár dělníků s jeřábem a nyní již bezbranného krta odtáhli do vědecké laboratoře.

„Lide Hadronský,“ ozývalo se z hlásných trubic po celé planetě „hovoří k vám prezident Jim Butter. Po měsíci obtíží se nám konečně povedlo vyřešit problém s krtis sapiens lidově nazývanými krti. Po celé planetě byl rozprášen prach s vůní, která z těchto obávaných predátorů udělá mírumilovné pomocníky. Vyučíme krty tak aby byli schopni provádět všechny vaše rozkazy. Náš hlavní vědec ministr Lepton 168269 zjistil, že jejich IQ je větší než u pozemských delfínů. Průměrný krt má 120 inteligenční qvocient. Od nynějška nám budou krti sloužit, místo aby nás zabíjeli!“

„HURÁ!!!“ rozlehlo se po Hadronu. Jim si oddechl, usmál se a šel si lehnout. Lepton se jal vylepšovat teorii relativity. A Karel pozval Morseho na projížďku na krtech. Zkrátka se pomalu vše začalo vracet do normálu.