|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Minulý týden mne poslala na nákup. Řekla, že ji bolí kosti. Mnula si vrásky kolem očí a malinko se usmála. Vždycky jsem se štítil starých žen. Jejich nafouklého břicha, pachu z úst, rozklížené pánve. Jejich beznaději, kterou vkládají do každého svého pohybu. Oblékají se do šatů, dávno vyšlých z módy, šetří na pohřeb. Nechávají čaj stydnout na stole, neumějí telefonovat a zamykají se v koupelně. Občas luští křížovky..a vyhlížejí ohlášené návštěvy, které stejně nikdy nepřijdou, protože jsou ohlášené. |
Jenomže ona si pečlivě čistí zbytky chrupu několikrát denně, cucá mentolové dia pastilky, obléká se do širokých kalhot i doma a její vtažené břicho ve mně vzbuzuje podezření, že nevečeří...Soustředěně upíjí horký čaj a vystydlé zbytky nekompromisně zmizí ve výlevce. Pohybuje se ladně, téměř neslyšně, utrácí peníze za knihy a cetky v indickém krámku. Denně telefonuje dvě hodiny. S rozkoší intonuje a zřetelně vyslovuje. Jen v koupelně se zamyká. Nevím, co tam dělá. Pouští vodu na plné obrátky a možná...pláče.
|
|