|
|
|
Žena ze dřeva vytesaná Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 23.10.2003 (08:28:12), v časopise 4.12.2003
|
| |
Byla jsem lípou
těch včel v letních ránech
bezbranné hlásky bzučely
a korunou zelenou
padaly k zemi
šupinky mé kůže
sluncem spálené.
Byla jsem lípou.
Byla jsem stromem
který mluví zpěvně
ve svém stínu jsem hýčkala
toho, kdo poušť už přešel
když noc byla obzvlášť
temná, přála jsem si
chránit muže. Ale
když byla nouze
skrývala jsem jehně
dítě, vlka. Byla jsem
spravedlivým
stromem.
Byla jsem noc
zakryla jsem přítulně
ta jehňata, vlky
ale hlavně s láskou
těla mužská
všechny větve lípy
se mírně chvěly.
Byla jsem hříšná
svatě krásná noc.
Byla jsem žena
z lípy tesařem vytesaná.
Oblý dřevěný bok
dlouhé nohy, křehká prsa
do hladka mužskou dlaní
ohlazená, suků zbavená.
Byla jsem tesařova
dřevěná panna.
Byla jsem šperkovnicí
svého zlatnického pána.
Jak do výkladu
si mou šíji, mé uši
mé ruce přizdoboval.
Až pod tou tíhou
jsem se skláněla.
Byla jsem šperkovnicí.
Byla jsem figurína
v krejčovské dílně.
Byla jsem modelka.
Na dlouhých molech
jsem klopýtala, některá
ta róba byla přetěžká.
Byla jsem figurínou
krejčovského mistra.
Byla jsem modlitba
poustevníka. To on
modlil se, omytý
podle svého ritu: Bože dej
té ženě ze dřeva vytesané
dej tomu stromu, té lípě
život. Byla jsem modlitba.
A tak se dotýkám dřeva
když bojím se, že nevím
čím byla jsem, čím budu
zase příště. Až zase přijde
noc s šuměním lípy
až přejdu poušť
s ovcí a vlkem - pak
najdu tu lípu. A když
v ní budou vrátka
vejdu bez váhání
do stromu rozsudčího.
Protože, každá bytost
vrátí se
ke své
prahmotě
ze které vzešla.
Byla jsem lípou.
|
|
|