ouvej (Občasný) - 24.10.2003 > > Ach, milá moje, čtu básně povětšinou bez ohledu na autora. Čtu slova, čtu melodii. Mnohdy dodatečně koukám, čí báseň mě oslovila. Všechno je mnohem jednodušší, než se mnohému zdá.
Kdo tady a taky onde a bůhví jestli ne leckde popisuje imrvére anděla tu takového, tu makového? Čitatel - potud inspirace Čitatelem. Proto na něj myslela autorka pošetilá, když toto psala.
A pak - je melodie, nádech, stesk, síla, nálada, slovo, které se zableskne, a já jak straka shánlivá to ukradnu a odnesu do pelíšku, odtud inspirace tebou.
A pak ještě cestou domů stoupnu do louže, a na vernisáži fotek kamaráda si přátelsky povykládám a dostanu od něj pusu, a pejsek si líže genitálie a pak chce olíznout můj obličej, čuně jedno, courám s ním městem po osmé hodině večer, protože dřív se domů nedostanu, a okna svítí, a moje lípa opadává, soustavně, pořád - a takto inspirace jiná, odjinud.
Nevím, co hledáš, duše moje. Tak málo k nalezení.