|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
-
Pozoor!!víko se otvírá..cítím kouř z levných doutníků..někdo mě bere do ruky..Je něžný..zajímalo by mě zda-li se se stejnou péčí věnuje králi. Teď se ovšem věnuje mě..hraje si se mnou..jemně, nenásilně. Jeho ústa se přibližují a přímo do tváře mi foukl kouř a postavil mě na šachovnici. Miluji tuto chvíli, kdy stojím na svém poli a klem mě mě chrání mí poddaní..už tu je i král. Stojíme vedle sebe a přímo tváří v tvář druhému království. Království černých. Začíná odvěká bitva, kdo půjde první do světa zapomenutých figurek. Ještě nikdy jsem tam nebyla. Bojím se okamžiku, kdy i já budu zapomenuta. Ale pozor! Můj první pěšák se vydává do boje…..jsem tu skoro sama..král se svou malou…ješitně nafouklou působností…a já-obnažená…vydávám se na cetsu..opět cítím jeho ruce na své šíji. Táhne mě přímo do záhuby…jsme ztracnei není návratu..odcházím s hlavou vztyčenou do říše zapomnění ..ale,ale co to?Náš Bůh se zlobí..bourá naše pole..posléze i království..všichni jsme se rozletěli po místnosti, kde to tak krásně vonělo. Teď se ovšem dusím prachem-ve kterém ležím ponížená a hlavně nešťastná. Slyším koňský pláč kdesi daleko..aha tam,tam za tím barem..vidím své poddané jak pláčí. A pomalu se otáčejí na mě..ze všech koutů pokoje se na mě dívají. Není to pěkný pohled-ani na ně..a a ni ne na mě. A takhle s úzkostí a špetkou nenávisti pomalu upadáme do stoleté apatie…možní-že někdy někdo se bude chtít pomazlit s figurkami, ale to už tu nebude cítit kouř z levných doutníku.
|
|
|
