Velký Muflon se ráno probudil, nechal si sličnými muflonkami donést snídani až do postele a poté pronesl Poselství k muflonímu národu:
„Paste se mufloni a muflonky, paste. Trávy a křovin je všude dost, koncentrace oxidu siřičitého a dusičnanů jsou v normě, stopy dioxinů nebyly na našem teritoriu zjištěny a nebudeme se bát vlka nic !“
Velký Muflon byl náčelníkem stáda oprávněně. Jeho mohutné, krásně perlené zakulacené rohy, měly trofejní hodnotu 255 bodů CIC (Comitèe Internationale de la Chasse).
Poslední slova ranního projevu Velkého Muflona se bohužel nenaplnila. Znenadání se přiřítil vlk, zadávil jedno jehně a odtáhl si je do svého pelechu.
Velký Muflon dlouho, velmi dlouho usilovně přemýšlel, až se mu jeho nádherné rohy vzrušením téměř odzakulatily. Nakonec se rozhodl svolat mimořádnou schůzi Muflonecké sněmovny.
„Vážené muflonky a mufloni, vážení poslanci. Vždyť ono se v podstatě skoro nic nestalo. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Pojďme se na to slavnostně napást, jak to činíme každý den. Ostatně s obyčejnými kozami nemáme nic společného. Jsme přece podle taxonomického zařazení ovce, nebo snad ne ? Proč bychom se ausgerechnet my měli vlkovi starat o kozy, aby se ten hladovej prevít dosyta nažral ?“
O slovo se přihlásil poslanec Staré Brko ze strany Hnutí muflonů za životní jistoty. S pohnutím promluvil ke shromáždění muflonů a zejména k předsedovi:
„Velký Muflone, co budeme dělat, když nám vlk sežere další jehňata ?“
„Žádné jehně nám už nesežere, pane poslanče Staré Brko. Pokud ano, pošleme oficiální delegaci k hajnému a požádáme ho jménem našeho stáda, aby vlka zastřelil.“
Zkušený mufloní důchodce Staré Brko, zasloužilý člen mnoha muflonských organizací, měl pravdu, když se domníval, že vlk bude ve svých útocích pokračovat. Vlk se k muflonímu stádu přikrádal obden a pokaždé padlo za oběť jedno jehně. Rozzlobení mufloňští zástupci se proto do hájovny vydali. Hajný však jejich nadšení zchladil:
„Je mi líto, vážení mufloni, ale já vlka nezastřelím. Vlk je v celé republice přísně chráněný živočišný druh a já už jsem oznámil, že se v mém revíru jeden exemplář objevil. Kdybych ho zastřelil teď, tak by mě za to zavřeli. Měli jste přijít dřív, možná, že bychom se nějak soukromě dohodli, ale nyní už to nejde. Chcete se podívat na e-maily, které jsem si minulý týden vyměnil s Ministerstvem zemědělství ?“ ptal se hajný. Mufloni se samozřejmě na e-maily podívat chtěli. Veni, vidi, vici. Viděli, přečetli, věděli. Pak beze slova odešli.
„Vším je vinen internet ! Ten blb hajnej ohlásil Ministerstvu nález vlčích stop e-mailem.“ prohlásil nakonec Velký Muflon. „Jak jsem koukal, hajnej ho má napojenej přes telefonní linku. Dohodnu se s Velkým Bobrem. Bobři přehryžou všechny telefonní sloupy k hájovně a budou to opakovat tak dlouho, dokud hajnej vlka nezastřelí.“
„Co kdybychom si na zastřelení vlka zjednali pytláka ?“ navrhl Staré Brko.
„Pytlák se nám na vlka zvysoka vykašle. Když bychom ho přesto dostali s puškou do lesa, zkusil by spíše získat nějakou vynikající mufloní trofej, kterou by mohl časem draze prodat. Třeba tu moji, což rozhodně nepřipustím. A ještě by se bál, že ho hajnej přistihne, jak chodí s flintou po lese. Ba ne, přátelé. Toho vlka musí zastřelit hajnej ! Musíme být ve svých požadavcích tvrdí a nekompromisní !“ pronesl Velký Muflon svůj verdikt a odešel vyjednávat s Velkým Bobrem.
Následující den byla hájovna odříznuta od světa a všechny přehryzané telefonní sloupy byly padlé přes lesní cestu. Nedalo se tudy projet ani gazíkem, dokud lesáci padlé sloupy neodklidí.
-------------------------------------
Verze pro milovníky reality (pesimistická, aneb jak to v životě chodí...):
Na jednu maličkost však Velký Muflon zapomněl. Hajný měl doma mobilní telefon a pomocí něho přivolal na pomoc vrtulník Ministerstva vnitra. V boji s přesilou lidí mufloni nakonec prohráli. Chráněný vlk směl dále decimoval jehňátka chráněných muflonů, protože mufloni nejsou chráněni tak přísně jako vlci. Takto zněl výrok Nejvyššího soudu. Soudu těch blbých lidí, kteří nakonec o všem blbě rozhodují (ostatně jako vždy). Proto mufloni neuspěli ani u arbitráže ve Strassbourgu...
Ponaučení: Pokud se vlk nažral a koza zůstala celá, tak to za ni odnesl někdo jiný. Vlci prostě něco žrát musejí. Taková už je příroda.
---------------------------------------
Verze, v níž utlačovaný nakonec zvítězí. Nazval bych ji Lužinova obrana, protože jeden z hráčů za vítězství obětoval figuru...
Na jednu maličkost však Velký Muflon zapomněl. Hajný měl doma mobilní telefon a pomocí něho přivolal na pomoc vrtulník Ministerstva vnitra. Leč ouha ! V okolí hájovny byly samé stromy a nebylo tam dostatek místa na přistání. Vrtulník tedy kroužil, vztekle vrtěl hlavním rotorem a zle mručel, jak už mají vrtulníky ve zvyku. Pak odletěl, aby se za hodinu vrátil. Začal hajnému shazovat zásoby. Mufloni prošli lesem snadno - přece to tam tak dobře znali. Zásoby pro hajného je nezajímaly. Ani Staré Brko se o ně nezajímal. Čekal, až z vrtulníku shodí hajnému náhradní baterky do mobilu... a sežral je ! Hajný tedy zůstal úplně bez spojení a byl ochoten vyjednávat.
Zatímco Staré Brko dávil baterky, Velký Muflon požadoval od hajného zastřelení vlka.
„Dáte mi konečně pokoj, když ho zastřelím ?“ rezignoval hajný.
„Samozřejmě,“ odpověděl Velký Muflon. „Pokud nám vlk sežere všechna jehňata, naše stádo časem vyhyne. Pak budeme ohroženým druhem my a nikoliv vlk. Přemýšlej hlavou, dokud ještě nějakou máš. Zastřeleného vlka můžeš svést na pytláky. My tě neudáme.“ nabádal hajného.
Když se vlk napříště plížil k muflonímu ležení, aby zadávil další jehně, zahřměl výstřel. Vlk byl konečně mrtvý. Mrtvý však byl i muflon Staré Brko. Otrávil se baterkami do mobilu...
