Sedím na lavičce
A vítr mi zakrývá oči
Šedivé nebe slibuje sněhobílý sníh
Vedle mně neklidně šustí listí
a v šustotu listí
se ztrácí
klapot tvých nohou
jak poslední ptáci
a já stále sedím na lavičce
tvoje kroky už jsou dávno pryč
začíná sněžit
a já stále ještě sedím na lavičce
pomalu zapadám sněhem
listí už je dávno pryč
tvoje kroky nejsou slyšet už po týdny
sníh pomalu začíná odtávat
listí se znovu přemístilo na stromy
a vyděšený křik ptáků se znova rozléhá nad parkem
Co naplat, půjdu taky domů.
|