Dopis do Salzburku

Prosenice, 22.října 1916

Milý Františku,
   tak jsme konečně odvezli do sklepa ty brambory a poklidili v kůlně, bylo už na čase, zima je za dveřmi. Zbývá tedy ještě zaorat hnůj a dohrabat listí. Anežka s Pepíčkem jsou zdrávy, já též, Anežka tu teď sedí za stolem a kreslí jablko, Pepíček už spí. Každý večer se tu za Tebe modlíme, dá-li Pán Bůh, ta zatracená vojna brzy skončí a budeme zase všichni pohromadě. To víš, plná ves ženských, mladší chlapy tu máme než dva a to jsou ještě invalidi.
   Pamatuješ jak jsem Ti psala asi před dvěma měsíci, jak tu u nás byli vojáci a hledali nějakého vojína ? V novinách onehdá psali, že se v táboře u Chlumu ztratili už čtyři vojáci, jako by se po nich země slehla. Dnes zase psali v Zemských novinách, že už celou věc prošetřili. Jakýsi vojín měl prý dívku v Sedlčanech. Odpoledne se tedy vypravil tím směrem a utekli za ním také jeho dva kamarádi, že jej budou sledovat - to víš kluci, jak se nablbnou ! Šli tedy za ním a on zašel do Řeznictví u Kalousků - jistě na něj pamatuješ, stojí hnedka na rohu u radnice. Čekali za rohem a když dlouho nevycházel, šli se podívat dovnitř. Nikoho tam však nenalezli, nic neřekli a ihned běželi vše ohlásit k jednotce. Nakonec se přišlo na to, že ten řezník měl před pultem propadávací podlahu a jakmile byl nějaký voják v krámě sám, shodil jej takto kamsi do sklepa. Není divu, že dnes celé Sedlčany zvrací, neb sem chodili místní často nakupovat. My naštěstí máme svou masnu, ale tak si říkám, co vše dnes nejsou lidé schopni udělat pro výdělek ? Chudáci vojáci, jistě byli rádi, že směli jít místo na frontu vypomáhat do pivovaru a nakonec přijdou takto zbytečně o život. 
   Tady v Prosenicích je nám v celku dobře, slepice nějaké vejce snesou a králíci se také daří. Ta suchá květinka v obálce, kterou jsi mi poslal v minulém dopise, moc voněla, co to bylo ? Došla chudinka celá rozlámaná, kousky, které jsem si myslela, že patří k sobě, jsem nalepila škrobem na papír a ten dala do kredence za sklo. Každý večer se na ni sem chodím dívat, aby mi Tě připomněla.

                                      Pusu posílá a modlí se za Tebe
                                                         Tvoje Eliška, Anežka a Pepíček