Je tichá, černá a zlá. Zrada! Toulá se kolem nás v rouše noci,
zimy, alkoholu Ti, kdož ji již prohlédly se jí stranní stejně jako
smrti. Ti, kdož už ochutnali hořkost jejích chvil a podlehli jejímu
kouzlu s ní teď tančí milostný tanec, netušíc, že za opojnou vůní
paní Zrady zří jen KOCOVINU.
Je tichá, černá a zlá. Nevěra! Přítelkyně Zrady. Ach, ty dvě
nerozlučné, svádivé paní, které ochromují vědomí lidí už odedávna.
Ty dvě příčiny smutku, žárlivosti, zloby, smutky a smutku.
Stojí tu teď před nimi. Malá, bezbranná, co zradila. Stojí a křičí,
křičí na všechny, prosí čas, aby se vrátil zpět, prosí sebe, aby jim
už nepodlehla! Prosí a křičí bosá ve sněhu, že nenávidí Zradu a
nenávidí Lež: Nenávidím vás všechny! Jen berete! Myslíte, že ten
pomíjivý pocit, že o vás někdo stojí, to krátké zapomnění na lásku,
jen dočasný pocit sebevědomí je vykoupením za ničivou, nesnesitelnou
bolest pak? Ach, jste naivní! A zlí! Stejně tak, jako my všichni
hříšníci, které pokoušíte. Teď už jsme stejní. Stejně zlí
Nechápete? Nesnášim vás stejně tak, jako nesnášim sebe! Byla to
chyba! Usmát se na vás. Byla to chyba, vítat vás už z dálky! Dnes
prosím o odpuštění a bojím se dalšího setkání s vámi  dnes vás
proklínám! Ano, proklínám! A přece (vás) miluji.Nebýt vás všech: vás
paní Zrado, vás Nevěro, i vás krutá Lži  neměla bych to
nejcennější, co mám! Neměla bych lásku. Neznala bych človíčka kvůli
kterému plakat a na koho se smát! Neměla bych nic, protože on je
moje všechno!