Rozpačitě se poškrabal v bujnym plnovousu. Nehty měl ulámaný a zažloutlý, uzený cigaretovym kouřem.

“Co blbnete, volové?!”

“Vem si to! Musíš si to vzít. Smůla, chlape, neměls ji vojíždět!”

Vorvanec seděl frajersky rozvalenej na velký plechovce od barvy.

“Byl sem totálně na káry. To se nepočitá. Tak neblbněte!”

Další dva zavšivený houmlesáci se opírali o oprejskanou zeď opuštěnýho depa.

“Je to šéfova buchta! Šéfova buchta se nevojíždí, magore! Je úplně u prdele, jestlis byl vožralej nebo ne! Už to chápeš?”

Magor sklopil hlavu a pomalu natáhl ruku pro usmolenej kus novin. Vzal si ho a rozbalil.

Stálo na něm: “PAL VOCUĎ HAJZLE”

Otočil se a vzal to podél kolejí. Bylo mu jedno, kam jde. Štěrk mu skřípal pod nohama. Nezajímaly ho kopřivy u plotu za nádražnim parkovištěm, kde byla vždycky k nalezení nejaká ta flaška od piva. Nezajímal ho kontejner, ke kterýmu zrovna nedavno dostal přístup. Líbil se šéfovi. Teď prej vojel jeho buchtu! Všechno je v hajzlu! Nojo, vojel ji, jenže ta kráva si o to řikala. Bez Holandskejch Hijen je v prdeli, šáhne na popelnici a má nůž v rozkroku. Hlídaj si celej rajón jak voko v hlavě. Leda...leda že by sejmul Kreténa. Teda Lojzu. Kretén se mu řikalo dokud se nestal šéfem bandy, když jeho předchůdce umrznul na nádraží. Udělal do něj pár děr nožem a prohlásil, že ho sejmul a teď bude šéfovat. A protože byl fakt kretén a dělal díry do lidí na potkání, nikdo mu to nebral. Jediná výhoda takovýho šéfa bylo, že moh pravidelně vojíždět Věrku alias Esmeraldu, jedinou členku Holandskejch Hijen. Kdyby Kreténa sejmul, moh by se při troše štěstí ujmout jako šéf bandy a smáznout veškerý prohřešky. Jenže jak to udělat, aby mu nešlo vo kejhák. Pak mu to seplo. Kretén chodí každej čtvrtek pod železniční most čejndžovat extra úlovky z kontejnerů se šéfem Rudejch Kmérů, který operujou v parcích a vilovejch čtvrtích za řekou. Vždycky chodí sám, stejně jako Olda, šéf Rudejch. Kreténův obchodní artikl je pálenka, kterou Hijeny pálej v opuštěnym depu asi kilák za nádražim. Olda nosí hlavně hadry, který se už milionářskejm parchantům nelíběj, nebo z nich vyrostli.

Jasně! Sejmu toho smrada, až se bude vracet z kšeftu. Vezme to podél řeky a já ho vemu sukovicí po držce. Vymlátim z něj duši, z hajzla!

Řeka si klidně klouže po březích. Listí z větví už dávno opadalo a obloha počmáraná pavučinama holejch větví se rozpila do zdí mrholivym deštěm. Čekal za viaduktem. Sednul si na igelitku a zavrtal se do špinavýho hubertusu. Sukovitej klacek si položil k nohám, strčil bradu mezi kolena a čekal.

Nebál se. Snad se dokonce těšil, až rozkřápne tomu samolibýmu zkurvysynovi lebku. Šlo mu o kejhák. Už teď ho od hladu bolel žaludek. V kapse hubertusu měl pár špačků, který vyhrabal z popelnice za jednim zaplivanym pajzlem dole u jezu. Hrabal se v odpadcích a nad nim skřípal větvema starej kaštan. Měl pocit, že se mu směje. Trosce, která se přehrabuje v tom, co ostatní vyhoděj, aby přežil a snad si i užil trochu těch radostí. Zapálil si jednoho špačka obalenýho v popelu a rozchrchlal se. Setřel si studenej pot z čela a ještě dvakrát rychle natáh z cigára. Pak zbytek odhodil dlouhym obloukem do vody.

Když zaslechnul hlas trochu ho to zaskočilo. Popadnul sukovici a přitisknul se ke zdi viaduktu. Čekal s hlavou odvrácenou od černýho otvoru vykousnutýho do obří železobetonový konstrukce, aby ta děvka nezahlídla páru, do který se srážel jeho dech. Kretén byl celkem vobezřetnej parchant. Pak v periferii zornýho pole zaregistroval pohyb. Zmobilizoval veškerou sílu, která v jeho šlachovitejch pažích ještě zůstala a švihnul. Křuplo to přesně tak, jak si to představoval. Skoro s posvátnym výrazem sledoval cákanec krve, který vychlístnul téměř kolmo vzhůru.

Já to udělal! Kurva já to udělal! Rozchechtal se. Kretén dostal nakládačku! Jestli tohle rozdejchá, osobně mu budu nastavovat každý ráno prdel.

Úsměv mu zvadnul, až když sjel pohledem na mladýho kluka v kšiltovce s rozmlácenym obličejem. V ruce držel mobil.

„Petře...Petře!...co se kurva st...“

Popad ho a odhodil do kalný vody tiše oblizující břehy. To samý udělal se zakrvavenou sukovicí.

Kurva!

Rozhlíd se. Nikde nik...a do hajzlu...

Na druhý straně tunelu proraženýho skrz tělo viaduktu stál Kretén.

„Seš v pěknym průseru, vole!“

Rozesmál se.

TO BE CONTINUED - MAYBE