|
Velký útěk
Vánoce se rychle blížily. Za okny poletovaly drobné sněhové vločky přinášející alespoň trochu radosti trojici malých kamarádů, kteří se během posledního roku dostali do spárů zlé čarodějnice. V jejím pekelném doupěti byli nuceni od svítání vyrábět papírové hračky pro šťastnější děti nevědoucích rodičů.
Petr s Pavlem se toho večera tiše skrývali pod peřinou, když se k nim náhle připojil i Mirek. Radostný úsměv v jeho tváři prozradil, že se možná konečně přiblížil konec jejich zdejšího pobytu. Prst na jeho zavřených ústech naznačil, aby zatím byli potichu.
“Když se dnes čarodějka nedívala, podařilo se mi nepozorovaně ukrýt v kapse kus kouzelného mýdla. Pokud budeme mít štěstí, ještě dnes odtud můžeme uprchnout…”
Trojice chlapců jako vždy vyčkala, až se vrásčitá stařena přijde ujistit, že klidně spí a zavře se v knihovně s policemi starých magických svitků.
Plán byl jednoduchý. Petr s Pavlem se tiše vyplížili ze společného pokoje a z nehlídané kuchyňky si vypůjčili hrnec s vodou, kus tenkého prováz ku a špinavý hadr.
V hrnci rozpustili kouzelné mýdlo a pěnu opatrně rozlili před zavřenou knihovnu. Tehdy Mirek hlasitě zakřičel a netrvalo dlouho, aby se otevřely dveře a čarodějka se vyrazila podívat, co její tři malí nájemníci zase tropí za neplechy.
Jakmile však její nohy došláply na kluzkou podlahu, bezmocně se zřítila k zemi. Než se stačila znovu postavit, aby povolala své ďábelské pomocníky, Petr jí strčil do úst zapáchající hadr a Pavel začal svazovat ruce za zády. Brzy se k nim připojil i Mirek, který zadýchaný přiběhl po úzkém schodišti. Společními silami pak dopravili bezmocnou čarodějku do knihovny, kde se začali radit, jak s ní naložit.
Plápolající plameny v krbu jim jejich volbu velmi usnadnily. Zoufalý pohled ukrytý ve vrásčité tváři je neobměkčil. Konečně dostali šanci ke spravedlivé odplatě za dlouhé měsíce příkoří. Chlapci ještě chvíli sledovali, jak oheň stravuje prastarou knihovnu se spoutanou stařenou a pak vyběhli ven z jejího pekelného doupěte.
Netrvalo dlouho a u domku se objevila čtveřice rarášků.
“Rychle. Najděte ty tři malé parchanty. Nesmí nám uniknout!”
Křivozub a chlupatý Strnišťák ani nečekali na pokyn, aby vyrazili hledat malé vězně, ostatní se zatím v plamenech marně pokoušeli zachránit svou temnou paní.
Mirek krátce poklepal svým přátelům na ramena. Oba pochopili, že je nejvyšší čas utéct a navždy se rozloučit s tímto prokletým místem.
Všichni tři běželi hustým lesem tak rychle, jak jim jejich malé nohy dovolovaly, ale brzy se za nimi začalo ozývat Křivozubovo hlasité dusání. Petr se krátce ohlédl, aby zjistil, jaké mají šance uniknout, ale jeho kroky se zapletly do kořenů ukrytých v lesním porostu. Marně před sebe natahoval ruce, aby zabránil nárazu do mohutného dubového kmene. Ozvalo se zlověstné praskání lámaných kostí a jeho bezvládné tělíčko dopadlo na chladnou zemi. Z rozbitých úst se místo posledních slov prodralo pouze bolestivé zasténání.
Mirek a Pavel si nad umírajícím přítelem krátce podali ruce. Jejich cesty se tu rozdělily. Jedině tak mohl alespoň jeden z nich uniknout. Oba si však v duchu slíbili, že se ani jeden z nich již nikdy nevrátí do “Domova pro mentálně zaostalou mládež”.
| 
