|
|
|
Poloautomatická plíživá radost Autor: WiruZ (Občasný) - publikováno 7.1.2004 (17:20:50), v časopise 3.2.2004
|
| |
Ulhaně špinavé sklo rychlíku kde seděl jsem tou kukuřičnou jízdou byl vlastně sen - bacha! opravte, kanadský žertík, něco tolik zvláštního jsem už dlouho nezažil saju kouř a ptám se ryb, kde si byla. Najednou to bylo tak strašně rychlý, že zapomněl jsem ti říct, zhasni všechna ta slunce uvězněná v žárovkách
Jseš se mnou doma a dokonale, dokonale zdravá všecko na tobě vidím a jako by to bylo včera co jsme se milovali. Ten krásnej pocit porozumění.
Seděl jsem a spal vlak projížděl sítěmi elektrických novin i úplně automatického kladna hej jano! ta tvoje droga byla fakt dobrá úplně jako, úplně mechanická s příchutí grapefruitu.
Celou tu cestu na mě koukala holka, nebyla hezká a já taky ne nemohla pochopit básníka že je opilej starej a nemotornej, že má vize. Všech i hromada honících se kokotů. Kdybych mohl zpíval, bych pro tebe vlnu hrál ji na prohnutém nemístně erotickém mostě, do kterého ses proměnila, když vložil jsem ti jazyk do úst a ty zas mně.
V batohu mi do prázdna hučí knihy jacka kerouacka ve kterých chtěl mi vylíčit svůj dočista jemný život, chtěl jsme ty knihy spálit a prohlásit za svoje, kdybych nemačkal citrón a necítil se jako prázdný duševní panic. Po pravé straně přisedl si malovaný pán krtek. A má víra přestala štěkat.
A pak seděl jsem zády opřen o KFC (To jako kedra fun club) světla lamp se po mně sápala, plazila a mazlila. Ve stínu šerosvitu neónových bagrů ti cizinci co chtěl jsem je zapomenout pro tebe v kouři cigaret. Tyhlety spojnice dávno zapomenutých rojnic lezou mi do nosu a štípou, tak rudé ruce a né že by se styděly. Chutnáš jako rajská jablíčka do dotyků mi voníš a zlatý řetěz radši vyměnil bych za rezavý na kterém budeme viset, všichni ti, mi šílenci staré doby (kvílení a spol už volá) převlečené v umakartu za novou. Tak krásná lazebníkem do čista upravená to když z nebe začali smát se komety a teorie relativity, že prý e je tak samo, v knajpě nemocniční.
|
|
|