|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dnes ráno cestou do roboty
Autobus plný lidí
Poslední místo k sezení
Je vedle ní.
Vidím ji
Vidí
i ona mne
A uhýbá mi náznakem
Udělá takové to gesto
„pojďte, víc místa už tu nebude“
Cítím
Jak voní
vnímám
ten dotek
Proč uhýbat té náhodě
když ona vlastně
začala si…
Dotek který věnuje mi
s každým nádechem
teď
teď
a teď znova…
Teplo které sálá
Tvoří
ve mně
slova co hrdlo
neopustí
Křišťálové zámky
Jsem unesen
Tou silou okamžiku
jediná otázka mnou zmítá
Vnímá to tak taky?
A dotek sílí
A já s ním
Přestávám věřit
že jen sním
Už vím, že Bůh mi občas dá…
Ach ne. Ta dívka vysedá…
|
|
|