Řídila jsem auto, stařičký Wartburg
dlabaný ingot, tesaný v kameni
tři ježaté děti, ušmudlané
nevidím do zpětného zrcátka
přes celé pole hrášku
které jsme shánlivě
očesali. V červenci zpíváme
koledy, pochválen buď Ježíš Kristus
milý Matěji. Jedna zrzavá
dvě plavé hlavičky. Ztracené
v lupení. Náš skotský autobus.
Taky vezeme velkého psa a Jandovou
jede si domů pro viks, utekla z domu
jen tak si zatančit
na letní parket
u rybníka. Rybniční rusalka Jandová
praštěná. Můj synek v prudkém slunci
na malé plastové motorce vjel po molu
až do vody. Jandová po noci
připomíná čepýrnatou slepici,
tu která se důstojně
procházela mezi naháči
v písku na břehu.
Taky jsi s námi jel
velké ruce, velké srdce.
Někde pod gaučem
už tolik let práší se
na tvé střevíce.
|