Otvírám znuděn noviny
Trávím tak prázdné hodiny
Vzpomínka dávná ožívá
Branka zrezlá se otvírá
Do temné zpustlé zahrady
Chci s tebou hledat poklady!

Cestou co ihned zaroste
Vydám se v illusi posté
Vyrazí v dlažbě rostlina
touha jí k slunci napíná
Vyhoří kostel v základech
A hle – na věži nový plech!
Sekera kmeny podtíná
Hleď – les se rodit počíná!

Sta ptáků tahnou mými kraji
A ostružiny temně zrají
Jde tisíc schodů do nebe
Pak stačí pohled na tebe
Za stupni propast začíná!
Však já jdu dál – já dětina
Dech lampy se zas rozhoří
Ten dech vanoucí od moří

Stín za stínem tu přechází
Příboj vzpomínky zpřehází
Vlny medusy vyvrhnou
Jsi nejkrásnější mojí hrou!

V očích ti slza zazáří
A sklouzne hladce po tváři
Tvůj zjev mi nohy podtíná
Nesměj se mi – jsem dětina

Mravouk je zas na koni
A umíráček zazvoní
Neví však že mé zahrady
Jsou tu pro všechny případy
Neví že padám v tobogán
Že padám s tebou i když sám…

Slunko v korunách ožívá
Branka zrezlá se otvírá
Jsou lidí dlouhé zástupy
Kráčím od Fausta ke Slupi
Den nových barev nabývá
Přes cestu leží květina
A hlasem blízkým hovoří
Vždyť rostla v našem pohoří…

Mám klíč!
Běžím do zahrady
Vyhrabat vzácné poklady!!