Písnička pro Lian
(nápěv:Klementajn - nepůvodní necenzurovaná verze)
Byla krásná, byla milá,
někdy chytrá, jindy fajn.
Do autorů věčně ryla,
říkali jí squaw Lian.
Kolik smí bejt přechodníků,
jak se píše "povijan" ?
A tak v rolích prosebníků
choděj' s kytkou za Lian.
Jednou zrána vyšel článek,
psal ho snad Kevorkian.
Nebyl žádnej jelimánek,
začal svádět mou Lian.
Hubu plnou měl jak próza,
v kapse prachy na trávu.
Jeho to však byla póza.
Už ho vidím, nemravu.
Tělo rovný, nohu v gipsu,
šikmý voči, styl Fenjan.
Tetování na bicepsu,
muž to pravý pro Lian.
Jinej zase, starej trouba,
předatoval příspěvek.
To však byla jeho zhouba,
dostal od ní na zadek !
Do duše mu padla tíseň,
zmizlo vše, co bylo fajn.
Teď si brouká smutnou píseň,
pět řádků notovejch lajn.
|