Já nikdy nemohla mít

běžný typ muže, samá děravá

pata, samý mindrák, laskavost

blázna, bože, on je slepý, já se mu líbím

i po tolika letech, s červeným nosem

a když kýchám, a když smrkám

a utrhl se mi knoflík na kalhotách

hledám učitele, který by prozradil

jak zalátat muže, vyspravit prasklinky

ve skle, nasadit čočky do oka

které by pak

rozostřeně

jak v parní lázni

vidělo, nevidělo

hodně slepá, pořád hmatám

já se nevzdávám svých smyslů

šetřím na naslouchátka

abych slyšela

jak za rohem, v kuchyni

tam je taky zima

myš ohryzává bakelit.

Je asi ve vězení, bakelit je mříž

nejhorší jsou plastové chomouty

na uvěznění ženy, recyklace

všeho ponížení

je nemožná. Pořád pod kůží

pořád pod kobercem

pořád v ocúnech

vykvétá

přežívá

málo jsem  pekla

koláče s mřížkami

abych zadržela

to teplo

svého domova.