Nos zabořený ve žluté vůni
řekla jsem si-napíšu báseň
ódu, tuš...
Ó růže,
vy hedvábné snivé provázky
zamotané do klubíčka a poslané po řece
vznášíte se jak mlha nad zářivě zlatou silnicí
a vaše trny telegrafním drátům podobny
sedají na nich vlaštovky...papírové...
okouzleně mrkáte a váš úsměv je víc než líbezný
estetická plnost, plastická krása
uvedená do smyslových hodnot!
Ó růže,
jediná romantiko kterás mi zbyla!
Hřejete mě na šíji
zelené lístky jsou lékárnička
na moje srdce
popálené od kopřiv
To balho a ta nebesa!
Ta hudba, vaše piano!
Ó růže!!
Žluté růže v modém pokoji
vepsané máte do plátků
kouzlo emocí.
Nos zabořený ve žluté vůni
a víčka slastně přivřená
píšu ódu, tuš...
|