Před sebou další z nocí mám
radši ať je to za námi
usínám s tebou přesto sám
teď povídám si s hvězdami.
Já vyprávím jim příběh ten
co připravil nám život sám
co je tu s námi den co den
na srdci další malý šrám.
Slova jak ostré střepiny
zabodnou se mi pod kůži
už cítíš zápach mršiny
je to jak trny bez růží.
Rozlije se pot po těle
a výrazně se zrychlí tep
zas je ticho jak v kostele
no tak už zatluč zlatý hřeb.
Zlatý hřeb dalšího špatnýho večera
co vysává mi krev ze žil
nemáš co říct, nééé ty nejsi nesmělá
bylo by lepší kdyby jsem nežil?
Možná že nakonec splním ti přání
nechám ti po sobě dopis, ne, větu
pak již nebude nic co mi brání
vydat se na cestu k jinému světu...
|