Dámy a pánové, pokud se Vám líbí potápění, tak tohle je (nejenom) potápěčský ráj!

Při odletu jsem nadšeně telefonovala mé kamarádce Fabienne, která jako jediná osoba z mého okolí už na Maledivách byla, abych jí sdělila, kam se chystám. Pokazila mi celou cestu tam, protoze mi řekla, že jsou zrovna monsuny, a že bude pořád lít. Měli jsme ale štěstí, sprška sice byla každý den, ale trvala půl hodiny a jinak pořád svítilo sluníčko. (airport and capital.jpg)

Na jediné letiště na Maledivách jsme přiletěli v odpoledních hodinách, bylo pod mrakem, ale nepršelo. Při přistávání jsme měli zvláštní pocit, protože jediná runway skoro úplně zakrývá celý ostrov. Tak, jako jsme zvyklí vystoupit na Ruzyni a vzít si taxi do města, jsou místní zvyklí nasednout do lodi a malých letadel a odjet na svůj ostrov. (taxi.jpg)

Na letišti jsme čekali přes dvě hodiny na naše letecké taxi, což nám ale vůbec nevadilo, protože jsme je strávili sledováním pestrobarevných ryb, plovoucích v mělčinách kolem letiště a taxi stanoviště.

Když konečně naše taxi přistálo a my naložili sebe i svá zavazadla, pilotka a taxikářka v jedné osobě bez okolků vzlétla, aby nás po hodině a půl cesty vysadila v ráji. (paradise island.jpg, watercolors II.jpg, palma.jpg, bird.jpg, rainbow.jpg, pinkcloud.jpg)

Villu reef, tedy náš domov na příští dva týdny, se dá obejít pomalou chůzí za dvacet minut. Je na něm zhruba 50 chatek, recepce, restaurace a bar s kulečníkem, potápěčská škola a tenisové kurty. Nic víc, nic míň. Největším překvapením byly koupelny pod širým nebem.

Strávili jsme dva týdny plné potápění, slunění a plavání. Nic, co jsem předtím zažila, se nedá s touto dobou porovnat. Barvy moře hrály od světle zelené po tmavě modrou, stačilo si nasadit šnorch a brýle, a člověk se najednou nacházel v podmořském království, plném korálů, ryb, rejnoků a delfínů. (diver.jpg, surgeonfish.jpg, rayfish.jpg). Každé odpoledne jsem si z kuchyně vzala pár housek a šla krmit ryby.

 

Delfíni pravidelně každý den kolem páté obepluli ostrov, bylo jich snad sto, dalo se k nim připlavat až na pět metrů, jen bližšímu kontaktu se vyhýbali…- asi mají své zkušenosti.

Domorodci nám jednou vecer předvedli své národní tance, které spočívají v tom, že se jeden zamaskuje do kostýmu z vodních řas a další jej za zvuku bubnu honí po pódiu – podívaná, kterou si klidně můžete nechat ujít.

Návštěvu hlavního města jsme si nechali až na konec – zásadní chyba!! – zkazilo nám to dojem z celé dovolené - nikomu nemohu doporučit!!! Špinavé, úzké, zapáchající uličky ve městě, kde na stísněné ploše žije 70 000 obyvatel, byly v ostrém kontrastu s bílými plážemi a průzračným mořem na ostrovech.

 

Odvážejte si s sebou jen vzpominky na milé lidi, koupání a potápění, vynikající jídlo (hlavně ryby, ryby a zase ryby), a fotografie krásných ostrovů, východu a západu slunce, v žádném případě nekupujte suvenýry (mušle, vypreparované žraločí tlamy, korály apod.), na celnici Vám je zabaví a zaplatíte pokutu.

Určitě nepřijdete zkrátka, když necháte všechny suvenýry tam, kde jsou. Jsem si jista, že stejně jako já, budete moci prohlásit, že to byla nejlepší dovolená Vašeho života.