Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 20.10.
Vendelín
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Moje první báseň
Autor: Kelly (Občasný) - publikováno 10.2.2004 (12:17:48)

  Podařilo se posbírat velmi reprezentativní výběr prvních básnických pokusů autorů, které dobře znáte z Totemu. Někdy je srovnání s jejich současnou tvorbou opravdu zajímavé :o)

  Autoři poslali své výtvory někdy i s krátkým komentářem o tom, jak vznikaly. Jak jsem koupila, tak prodávám!

 


Lei
Asi vás zklamu příběhem, jak báseň vznikla, neboť jsme na gymplu kdysi dávno měli napsat na češtinu villonskou baladu, takže jsem musel - i když mě poezie tenkrát nějak nebrala.

Den zhýralého snílka

Jednoho dne rána brzy vstal
a přemýšlel, co má se díti
myšlenky na práci se předem vzdal
rozhodl se začít radši píti
a na louku uleh v kvítí
krásný svěží den to byl
potřebu neměl obličej si mýti
a tak jen pil a pil

První láhev v ruku vzal
a počal z ní do sklenice líti
na hlavu si klobouk dal
ach, to slunce strašně svítí
tu začal v duši lehko míti
na vrcholu blaha potom byl
je to krásné ve dne sníti
a tak jen pil a pil

Ač však chladný vítr vál
zdál se trochu omámený býti
Žaludek nestálým se stal
a chtěl před sluncem se skrýti
když v něm něco začlo hníti
tak uběhlo mu pár krušných chvil
je to úděl bídný život žíti
a tak jen pil a pil

Proč by i v noci nemoh bdíti
když měl pořád dosti sil
co zákon káže je třeba ctíti
a tak jen pil a pil

 


Adina

Já tu svojí složila asi v deseti letech a už fakt nevím, co hluboce filosofickýho jsem tím chtěla vyjádřit, ale fakt je, že jsem to po letech našla založený v knížce s receptama.

 

Jak turista na výletě

žije motýl v tomto světě.

Jak turista na výletě

nežije si nikdo,

jen motýlí křídlo.

 


Naty

No jo, tak jo. To jsem opouštěla po třech měsících nemocnici:

 

Milá paní doktorko, už se loučím s vámi,

bylo mi tu dobře s kamarádkami.

Možná už se s vámi nikdy neshledám,

proto vám všem nyní pozdravení dám.

 

Abych nebyla za úplnýho blbce, připomínám, že je to z roku 1955. Vzpomněla jsem si na jeden text k taneční písničce, který jsem psala někdy mezi 16 a 17-tým rokem. Není ani tak zajímavý obsahem, jako způsobem, jak vznikal. Moje tehdejší, ještě! platonická láska, kromě toho, že se učil operní zpěv, kterým se dnes živí, hrál a zpíval v takové malé amatérské taneční kapele a taky komponoval. Vzhlem k tomu, že jsem samozřejmě už tehdy své lásky častovala verši, požádal mě, abych mu napsala text k čerstvě zkomponované rumbě. Už nevím, proč jsme se tenkrát nemohli hned sejít, ale text potřeboval do druhého dne, a tak mi tu melodii jen přehrával na piáno do telefonu. Asi dvakrát. Nemohla jsem si ji pamatovat, tak jsem si dělala čárky. Dlouhá nota - dlouhá čárka, krátký tón - krátká. Asi za dvě hodiny jsem mu telefonovala text. Teď mi teprve dochází, že to byl vlastně nadlouho jediný můj text, který se dočkal veřejné prezentace.

 

Rumba

 

Nad hladinou píseň zní,

kterou vzal jsem vlnám,

spoutané moře v ní

nabízím vám.

 

Znám rytmus letních nocí,

jenom já smím ho znát,

spoutané v písni mé

moře vám na dlani chci dát.

 

Sám píseň moře já znám,

tiše v ní vlna stříbrná zní,

jen vítr přání mé znal,

noty písně on vzal

vlně, s kterou si hrál.

 

A proto píseň svou mám,

kterou znám jen já sám,

spoutané v písni mé

moře vám na dlani jak slzu podávám.

 

A ještě jedna “stařina”:

 

Perličky na dně

1962

 

Miluju mokrý kabáty

za dešťů

ve kterých něco hoří

lehnu si na nábřeží

úplná cikánka

a nebudu muset hledat

perličky na dně

protože jich budu mít

jako skleněnejch cingrlátek

A můj pradědeček

byl čistokrevnej

Turek a mohamedán

Slyšíš?!

Myslíš si, že jsem civilizovaná?!

tak mě neurážej, jo!

Ty intelektuále!

Co si vo mně myslíš?

Bože milosrdnej

proč všichni moji předkové

nebyli Turci a mohamedáni?

Proč umím číst v životě tohodle světa?

Proč při tom nemůžu bejt bez toho nábřeží

a proč ke mně mluví současné umění?

Ne, proč je?

PROČ JE?

Proč tohle všechno vůbec je?

Jakoby nestačil déšť

a mokrý patníky

a bubínky s penízkama

co tančej za nocí

a malý haranti

a muži s potetovanejma prsama

který podávaj svý ženě cigaretu

když kojí dítě

a milujou se s ní, i když je dusno k rozpukání

Proč je tu všechno ostatní?

Proč naši předci nebyli jen cikáni

ale taky Einsteinové?

Proč nám k životu nestačej dvoje peřiny

a záclony na okna

široký metr dvacet?

Proč musíme hledat

perličky

na dně!?!

 


Zora Šimůnková

cca 1976, recitováno na školní akademii

 

Zkamenělý potůček

 

Černokněžník vaří – čáry máry –

z kotlíku stoupají ohnivé páry.

Když ty čáry uvařil /usmažené/,

začaroval potok od pramene.

Potůček nebublá, zkameněl celý…

Lidé mu říkají Oněmělý.

 


RadimP

Dlouho jsem doma hledal a nakonec mezi zapovězenými rukopisy epos o skřivanovi nalezl ;oD Tudíž se ujistěte, že jste dobře připoutaní, že máte nablízku kompetentní lékařský dozor a radši skousněte něco mezi zuby, ať nepřijdete o jazyk, protože tohle - tohle je DRSNÝ!!! :o)))

 

Epos o skřivanovi

 

Za obzor zašlo zívající slunce,

svá temná slova do tváře mi vmetla noc.

Žal utopil jsem v malé lesní tůňce

a konejšivý spánek přišel na pomoc.

 

O dávných dobách se mi zdálo,

kdy skřivan pěl a jemu vítr hrál.

V tom temném, hustém nočním šeru

mu křídla klesla a on už nepovstal.

 

A bylo mi ho líto, říkám bez posměchu,

jak rozdával své trylky ostatním.

Vystlal jsem mu kolébku z mechu

a uložil ho v milosrdný stín.

 

A on mi za to zpíval o dalekých zemích,

nad hlavou černé nebe, pod ní měkký mech,

kde stromy korunou chodí v blankytných nebích

a dívky krásné jsou, až se tají dech.

 

A zpíval dál, ach, jak vyprávět uměl –

až vřesy plakaly a já se pousmál –

o zemích z obrazů zapomenutých mistrů

a o zemi, kde vládl moudrý král.

 

Ten král byl hodný, tak to bývá přeci,

a čtyři sličné dcery měl.

Skřivana mého v lesklé zlaté kleci -

ten každý večer radostně mu pěl.

 

Král začal stárnout, na mou věru,

už velmi starý král to byl.

Když provdal i poslední dceru,

skřivan ho náhle tiše oslovil:

 

,,Můj králi, prosím, pusť mne z dvířek zlatých,

nech letět mne, kam vítr bude vát.

Chci spatřit tváře ptáčat milovaných

a vrátím se, kdy jen si budeš přát."

 

Král zasmušil se, svěsil smutně hlavu,

jak víme, byl to hodný král,

jenž skřivana, pěvce maličkého

nade vše zlato miloval.

 

,,Bránit ti nesmím, příteli milovaný,

jen leť, kde svoje dítka máš."

A skřivan na to: ,,Znejmilejší králi,

než přijde jaro, zas mne uvítáš."

 

A když to řekl, vzlétl skřivan šťastně

a v svěžím vzduchu se jásavě třepotal.

Starý král mlčky povstal z trůnu

a zlatým oknem s pláčem zamával.

 

A přišlo jaro, potom druhé, vpravdě:

přišlo už mnoho jar.

Král den co den se díval zlatým oknem

aby skřivana s láskou uvítal.

 

Až jedenkrát se k oknu nepostavil,

ubohý starý, hodný král.

Žal zavřel mu oči a bílé květy

plakaly hořce, když v nich umíral.

 

A toho dne se vrátil skřivan

a těšil se, že krále spatří zas.

Když viděl v zemi bol, tu ulekl se

a květů se strachem se otázal:

,,Co stalo se? Proč truchlíte tu?"

,,Ty nevíš? Vždyť zemřel starý král!"

 

A skřivan ulét´, ulét´ s teskem v srdci,

ulétl tam, kde sníh už tál.

V tom tklivém, hustém nočním šeru

mu křídla klesla a on už nepovstal.

 


no-next

Na uplně první básničku už si nevzpomínám. pravděpodobně to bylo něco jako

 

Můj brácha je hovado,

jo a jo a jo!

je to velký hovado,

jo, to je. to jo!

 

Tipuju to tak na šestou třídu na základce, to je člověku něco kolem dvanácti, čili rok 95. Názor na bráchu jsem změnil a stejně tak jsem změnil i postoj k básničkám. Pak jsem někdy v prváku na gymplu objevil plakát na soutěž na www.nuda.cz a napsal jsem tam něco o saxaně (rok 98). Bohužel to už nikde nemám uložený, takže z toho ani nemůžu nic citovat. Do školní soutěže jsem napsal něco o euthanasii (měl jsem dobrý pocity, co?:o)) to ale uložený taky nemám. První uložená básnička je

 

Podzim

 

Slunce ti do vlasů

vplétá melodii

loučících se vlaštovek

 

Oblohu křižuje

hejno barevných

papírových draků

 

Ve tvých očích

zrcadlí se krása

vzkvetlých podzimek

 

Ruce hladí

chladný závan

bramborového ohně

 

A nohy přeskakují

jásající koberec

zimních pošťáků

 

A tam,

na těle,

tam příjemný je podzim.

 

- jedu to z hlavy, takže jsem možná něco vynechal, každopádně to vypadalo nějak podobně. Jo a seděla o dvě řady přede mnou - má nejlepší kamarádka dodnes. A básničky jí píšu pořád - naposled Řeka - už jako no-next. To byl druhák na gymplu - rok 99.

Jo a ještě si vzpomínám na jeden školní úkol. Měli jsme napsat něco o písmenku z abecedy.

 

Ó je svět

který nikde nekončí stále je

a s námi se plahočí

prochází se s tebou

doprovázen mnou

mokrou noční travou

jdeme za sebou.

 

Ó je svět

co nemá nikde konce

stále je

i ve snu bijí zvonce.

Když starý zvonec přejde v prach

mladá krev ho nahradí

proto nemám žádný strach

že tma svět zaplaví.

 

a bylo mi vyčiněno, že to neni to, co bejt mělo. Bylo to moc básničkovský :o)

 


Skafloc

Zde je má prvotina. K jejímu vzniku: v sedmé třídě ZŠ začala naše spolužačka (nyní folková zpěvačka) Martina Trchová vdávat třídní časopis. Pocítil jsem prvotvní šimrání básnického slova a nacházeje se zrovna v dekadentním období 13. roku věku, zplodil jsem asi toto:

 

Člověk je hnusný zvíře,

člověk je odpornej tvor,

umí jen vykrádat spíže,

kudy jde, rozsévá mor.

 

Člověk je velký zklamání

co příroda světu dala,

kam vkročí, tam smrt zavání,

civilizace si všechno vzala.

 

Začaly umírat stromy,

přestal se zelenat svět,

všude jen panelový domy

každej chce bejt doktor věd.

 

A každej by jen prachy

a z přírody nic víc,

však třeste se strachy,

smrt už nám jde vstříc.

 


Dommi

Napsala jsem ji 4.května 2001, což není tak dávno (aspoň je vidět, jak jsem se teď vypracovala ;-)))) Sice to není úplně první, ale ty jsou všechny o velkých zklamáních z "velkých" lásek a to je nuda.

A jak vznikla? jednoduše. Byla bouřka (a já se bouřek šíleně bojím! možná taky proto, že jsem se za bouřky narodila ;-) Byla jsem zalezlá pod peřinou s baterkou a psala tuhle šílenost.

 

Bouřka

 

Venku teď leje

a mě se srst chvěje.

Blesky bijou do očí,

mě se zvedá obočí.

Z bouřky já mám strach,

srdce bije na poplach.

 

Těžko se usíná,

když bouře začíná.

A tak sedím na posteli,

v jedenáct a moc se bojím.

V jednu chvíli světlo jako ve dne,

z postele mě to okamžitě zvedne.

 

Příroda si zahrává,

kapkami vody zahrádky zalévá.

 

Nač dělat tolik tyátru,

kvůli jednomu naddrženému mraku.

Taky se potřebuje nějak vybít

a všechno ze sebe vylít.

 

Nic netrvá věčně,

tak už snad usnu. Konečně.

 


ouvej

Reálie: stoka s rmutem ze šachty Stonava, s malebným názvem Stonávka. Voda tak hutná, že zdechliny albatrosů a racků byly v té vodě na věky mumifikovány. Tolik k dravým vlnám. Tam vodu nezčeřila ani vichřice.

 

Dravé vlny, dravé vlny

Odneste mě pryč, jen pryč

V hlavě prázdno

Víc už nic

Kromě toho šumění

Kromě toho řevu

Jež tě uspí na vlnách

Spí, můj sebevrahu.

Spi, můj sebevrahu.

 

Další báseň byla dokonce zhudebněna. Přistihla jsem svou mladší dceru, jak tuhle hrůzu zpívá pištivým hláskem mému vnukovi. Myslím, že nějak předělávala koncovky.

 

Spi má malá

Zavři očka

Svěř svou hlavu polštářku

A strýček sen ti zas poví

Hezkou pohádku

Budeš krásná princezna

Budeš prince míti

A zlá krutá carevna

Ti nesmí ublížiti

Budeš míti maminku

Maminka se vrátí

Bude míti holčinku

Bude jí zpívati: Spi má malá, zavři očka...

a tak dál dokola.

 


malykuba01

já vlastně píšu snad jenom prvotiny:))

Každý muž jednou potká svou ”osudovou” ženu, Lásku. Bohužel ne vždy v pravý čas a na pravém místě…

 

V kresleném vtipu
při čekání
se z pána stane sněhulák
s kytičkou v ruce.
Pod Měsícem a hodinami
nedočkal se své milé. Však
(dík Autorově fantazii)
z pointy kdybych vzor si vzal,
udělal bych to také tak.
A byl bych vzorný sněhulák
úměrně naší perspektivě
zmenšoval bych se všelijak
až bych se vešel pod piják.
Pak těšil bych se tesknosnivě
na tvoje dlaně,
až mě zvednou
a postaví před kalendář
na místo mezi vázičkou a reprobednou
odkud bych denně aspoň jednou
zahlédl Tvoji Tvář.
A trochu bych se přitom bál
že přehlédneš mě.
Co trochu!!!
Při představě té bych přímo tál
a protože bych nebyl z ledu
svůj konec předpovědět nedovedu.
Leč
i to by stálo za naději,
že někdy, při velikém splínu,
mě zvedneš jemně z desky stolu
a pochováš mě na svém klínu.


 


blondýna

tady máte jeden příspěvek asi z mých patnácti let:-)

 

v poloprázdné kavárně
nad malým šálkem kávy
ukolébána stěží slyšitelnou hudbou
sním svůj malý velký sen

ubytuji se v malém hotýlku
pokoj ten nemá přistýlku
a nikým nerušena
naslouchám jak šumí Seina

z rozjímání vytrhne mě hlas
madmoiselle Jean-Paul volá vás
v pět večer u Maxima
propadám panice
chci sáhnout po klice...
a pak přemýšlím jak přijít oděna

tu starost přenechám povolanějšímu
navštívím salón u Diorů
a zatím co mi berou míru na večení róbu
sleduji jak se zde ženy líčí
a který parfém bude lepší
zda Chanel č. 5
nebo něco od Niny Ricci

načesaná vyběhnu do víru velkoměsta
Paříž v podvečerním šeru
jako by byla z lineckého těsta
taková jemná dívčí
pěšky jít to se mi příčí

elegantním gestem přivolám taxíka
podlehnu kouzlu sympatického chlapíka
kam to bude madam?
do Boulognesského lesíka
nebo jen do bia?

omyl pane
dnes večeřím u Maxima!

Jean-Paul mě vítá u dveří
kde jsi se zdržela?
čekáme s večeří!

tak se pohodlně usaď a ber si
já na to: Mérci
a pak mě bude učit louskat ústřice

po pár doušcích Cható neuve du pappe (nevim jak se to píše)
oznámím Paulovi že jsem z toho tady paf

nu milý Paule Belmondo
až přijedeš k nám do Čech tak tě pozvu na Rondo

po dobré večeři
až se sešeří
v ulicích přemýšlím
co vše jsem ještě měla stihnout a co projít

navštívit Louvre
a letní restaurant
ano ten o kterém psával pan Maupassant...

ach Paříži
kdybys byla Akropolí
na rozloučenou zvolala bych Adieu!
ty máš však ve svém srdci Saint-Germain bulvár
a tak šeptám: Ou revoir!

za okny kavárny přestalo pršet
já dopíjím vychladlou kávu
a dojídám dort
s pařížskou šlehačkou



Cum-ley

vzpomněla jsem si na svou první rebelskou báseň, bylo mi dvanáct...

Mládeži nepřístupno

Všude je nekonečný prostor.
Cítíme volnost? Ne!
Všude je nekonečný prostor,
náš má však přesné hranice.
Proč čteme tajně erotické romány
schoulení v budce s nápisem WC?!?

 


quentinbubakoff

chichi...to jsem napsal asi ve 12, když jsem poprvý zjistil, že přece jen budu muset na tu vojnu jít...

 

válka, to je strašný upír
staví mladé kluky v špalír

 


rabako

Moje první báseň z 10.ledna 2000

 

Vypnutý mozek

Jdu spát a myslím na to,
co asi děláš ty.
Možná, že se ještě učíš, meješ, steleš
nebo stahuješ rolety?
Napadaj mě divný věci,
mohla bych psát do rána,
zejtra ve škole by to bylo hustý
a nebo taky flákárna.

Je to risk nespat v noci,
kdy se to má,
ale je to větší vzrůšo -
poslouchat svět vzhůru nohama.
Ve dne spát a v noci psát,
to by se mi líbilo.
Ale tak to asi nepůjde,
co by ze mě bylo?

Jau - bolí to cpát další kecy do hlavy,
je tam už málo místa
a mozek hlásí :
Mě to nebaví!
Copak se tě na to někdo ptal?
Jestli chceš , tak spi,
a neotravuj dál.

Mozek vypnul a
to je velká chyba
Ted to bude básnička jak od debila.
Doufám ale, že úspěch bude veliký,
všichni maj svý mouchy
a jsou na ně zvyklý...

 


Newton

(jedna z prvních...)


Nezlob se na mne - že se nezlobíš?
Víš, uslyšíš teď, že mám v srdci skrýš.
Ta skrýš je celá, celá pro Tebe,
patříš tam jako hvězda na nebe

Vracíš se zpátky - můžeš bez ptaní,
své vyznání Ti dávám na dlani.

Bojím se trochu, že se probudím
a strach mám taky, že já nejsem tím,
koho bys ráda tolik chtěla mít.
Tak, že se mýlím řekni - ať mám klid.

Snad přesvědčíš mě - řekneš: Mám tě ráda
a neuvidím naději jak padá...

Víš, je mi krásně, když smím s Tebou být
a o všem možném mluvit - nemluvit.
Ty chvilky s Tebou, to je pro mě lék
a tak Ti říkám: Dej mi polibek

 


Yfča

 

Vytrženo z deňýčku I.

 

  Mnohé z nás tu a tam napadne zajímavá myšlenka, o níž se domníváme, že by měla být zapsána a případně i převedena do nějakého literárního útvaru. I mne občas poceluje múza. Někdy je to polibek zuřivý, který mne vytrhne ze sna, jindy se múza jenom lehce dotkne mého tvůrčího pera a zase zmizí (raději bych měla napsat klávesnice, protože poslední dobou tužku a papír téměř nepoužívám). Před mnoha a mnoha lety jsem s sebou neustále nosila notýsek, do něhož jsem si pečlivě zapisovala myšlenky, z nichž se mi občas podařilo vykouzlit dílko povedené i méně zdařilé. Když jsem chodila do sedmé třídy, zdál se mi téměř hororový sen, během něhož jsem se ocitla na hřbitově u hrobu své maminky. Vzbudila jsem se hrůzou a nemohla jsem znovu usnout. A v tom okamžiku mi múza vlepila hubanec, až to mlasklo. Popadla jsem papír, který ležel na nočním stolku a za světla lampičky jsem začala psát:

 

Maminko milá,

s námi si žila.

Žila si s námi dlouhý čas,

teď vidíme tě zas.

Mrtvá v rakvi ležíš

stejně jako Ježíš.

 

  Se slzami v očích jsem si čerstvé veledílo polohlasně přečetla. Líbilo se mi. Napadlo mne, že bych mohla přidat další strofy ve stejně tragickém duchu a ráno se pochlubit své rodičce. Dokonce jsem jí hodlala oznámit, že ty krásné verše jednou nechám vytesat na její náhrobek. Asi deset minut jsem přemítala nad tím, jak pokračovat. Potom jsem škrtla poslední dva řádky a báseň jsem dokončila:

 

Maminko milá,

s námi si žila.

Žila si s námi dlouhý čas,

teď vidíme tě zas.

Ale v jiné podobě

když už je po tobě.

 

  U snídaně jsem verše procítěně zarecitovala. Maminka mi (naprosto necitelně) vyťala záhlavec a dva dny se mnou nemluvila. Od té doby nechávám noční geniální myšlenky raději odplout na vlnách snění.

 


Lyryk

 

Obrázek

 

Cesta podzimem je melodie pro takty míjejících stromů

a ty tu tou hudbou pobíháš s přestárlou kresbou

ustaraných pomerančů

 

Pod kůrou spadaná koketní slovíčka

z demolic bytů utajených citů

zpřetrhané urovnané vzpomínané kořínky pře

 

Probíráš přestárlé kresby a lžeš listopad v Tripolisu

nesněží neprší nikdo nás nestřeží

jen rychlé kroky ušlapaly louky

 

Snad že ses vrátila tím’s ten strach skončila

a mně žárovka přiznám spálila zbytek myšlenek

zas průhlednou bublinkou vidět tě tak malinkou

 

Stránky skic trhala‘s trhala na střepy

jak snadno jsi pak spala a zamykala vzdor pro moc vět

nějak snadno jsem pak spal

 

Zatím jsi slepila do kamen zavřela

bezbranné tvářičky kytiček hrozivě severních

s paprsky myšlenek ironicky důvěrných úspěchů utíkání

 

 

Zapomněla

 

Zapomněla sis u mne na chviličku

Děravou levou rukavičku

Sen rozpitý průnik

Stále zavřenou učebnici

A velkou geometrickou náušnici

 

Zapomněla sis u mne v rychlosti

Své malé něžné zvyklosti

Někdy dala’s mi

Pastelku s papírem kde bylo ti pět

Byt to tvůj polibek o pár let zpět

 

Zapomněla sis u mne na chviličku

Sešitou levou rukavičku

Jen rozpitý průnik

Mockrát přečtenou početnici

A v koutě hozenou pohlednici

 

Zapomněla sis u mne nezvykle předem

Na mysli hořké mandle byly mi jedem

Tak proč teď hned

Zásuvky dnem vzhůru otáčím

Když zapomněl jsem tvoje jméno...?

 


Monty

Jedna z mých nejranějších básní pochází z doby, kdy mi bylo 5 let. Je to vlastně pokračování lidové balady "Mámo táto, v komoře je myš". Vepsala jsem ji neumělým dětským písmem pod originál a zní:

 

Myši to jsou potvory

protože je zalili.

Zalili je mlíkem

protože je víkend.

 


Kelly

Když jsem přišla na Totem, hrozně mě rozčilovaly ty věčné básničky o lásce, i rozhodla jsem se všem ukázat, co je to ta poézie :o)

 

Píseň uklízečky

 

Bóže,
zas mě otravujou
s těma jejich básněma,
dokolečka vyzpěvujou,
jak je láska nádherná,

mně na plotně bublá guláš,
starej věčně v hospodě.
Džíny shodí - stará tumáš,
praní, to je na tobě.

Láska, krása - jenom slova,
to není nic pro mě.
Já mám starost, jestli zbývá
trocha peněz v domě!

Psisko štěká, dítě vřeští
až se ježí chloupky,
v uších duní, hlava třeští -
snad mu rostou zoubky?

Děcko zmlklo, konec křiku,
nebolí už dáseň,
manžel usnul.
Chvilka klidu -
to je u mě BÁSEŇ!



Poznámky k tomuto příspěvku
RadimP (Občasný) - 10.2.2004 >
Doporučil 
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 10.2.2004 > no, rukopis některých autorů se nezapře. Bobky pro všechny. Ale doporučení už nemám.
Body: 5
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 10.2.2004 > Jéžíš, turista na výletě, to je bomba. :-)
<reagovat 
nin-ex (Občasný) - 10.2.2004 > motýl vede, i když blondýna a ouvej mě taky dostaly
<reagovat 
RadimP (Občasný) - 10.2.2004 >

tak tohle je hardcore!!!

 

i když koukám, takovej Lyryk, to je talent od kolíbky ;oD

 

a quentine, hele, Ty na tom pracuj, začátek s upírama máš dobrej ;o))))

 

Kelluška jako kočka domácí, to je teda nátěr :oD

 

a ta no-nextova první je taky těžce vypečená :oDD

 

 

 

 


Body: 5
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > RadimP> Lyryk tvrdí, že poézii páše někdy od 16, a hned takovýhle perle ;o)) já mu hned řikala, že je to málo blbý! ;oD
a počkej, až jednou uvařim guláš!!! :o)))
<reagovat 
 RadimP (Občasný) - 10.2.2004 > Kelly> 

já myslim, že je to normálně deviace, v šestnácti psát takhle!! :oD

a s tim gulášem Tě beru za slovo! ;o)))


<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > RadimP> ech, jdu hledat kuchařku :o)))
<reagovat 
Silona (Občasný) - 10.2.2004 > Nejdrsnější je asi ta od Yfči, ale pár dalších se taky činilo. :)) Všichni si zaslouží 5 bodů. :))
Body: 5
<reagovat 
mifii (Občasný) - 10.2.2004 > monty a blondýna - pro mně aspoň

Body: 5
<reagovat 
BlueSky (Občasný) - 10.2.2004 > Všem .......za tu procítěnost:-)))
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Lian (Občasný) - 10.2.2004 >  Yfča to vyhrála
Body: 5
<reagovat 
noa (Občasný) - 10.2.2004 > skvělý nápad... pět bodů tomu, co vymyslel tohle téma, a déčko všem, co se zúčastnili :-)))

...taky bych bývalem přispěla, ale vůbec netuším, kde je těm raným dílkům konec, asi nepořežila některou z životních inventur :-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 10.2.2004 > schouleni v budce s nápisem WC. A lyryk trhá papír na střepy, no, ten si s tou hmotou odjakživa dělal co chce.
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > ouvej> Já se při recitaci zasekla na
Zapomněla sis u mne v rychlosti
Své malé něžné zvyklosti
Někdy dala’s mi...

a dostala jsem hroznej záchvat smíchu ;oD

<reagovat 
 ouvej (Občasný) - 10.2.2004 > Kelly> 

No, to je hezký, chudák holka nabízí pastelky a ty z toho uděláš to, co čte Cumley schoulená v té budce s nápisem WC.

 

Jinak si myslím, že ledacos z tohohle rozdejchat s vážnou tváří asi bylo nemožno.

 

No nic, nejlepší představení jsou ta, kdy se herci sami odbourají a smějí se s publikem.

 

 

 


<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > ouvej> jsem to kupodivu přežila skoro celý - tohle byla poslední báseň, kterou jsem četla, ale to už se nedalo ustát ;o))) jo, odbourali jsme se!!!
<reagovat 
egil (Občasný,Redaktor) - 10.2.2004 > :)
Body: 5
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 10.2.2004 > všem pět B a Dé...krom mě samo:o)))ale nonextova mě téměř rozplakala.......Kelly, ještěže jsem ti neposlal svojí celou pekelnou poemu o srpnu 68.......ech....byl jsem mladý, rozervaný, rebelský básník.....dokonce jsem ji zhudebnil a sám se doprovázel bubnováním na lavici v našem vzdělávacím ústavu.....ech...koncertní třídy vyprodány...na půl roku dopředu.....
Body: 5
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > quentinbubakoff> to bych teda chtěla někdy slyšet!!! a vidět... :o)))))
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 10.2.2004 > Kelly> až nebude jednou v Kovářský Fantomas, tak dám průřez tvorbou......teď mě tak napadá, že by ze mě měl radost i Boris Cvek...asi by mu pekelně sedl můj song začínající: únor, únor měsíc teroru, únor, únor oděn v rudém praporu.......si řikám sem byl vlastně třetí odboj.....:o))))
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > quentinbubakoff> Fantomas tam bude obávám se asi furt :o)))
tyyyjo, ty začínáš vypadat jako vysoce rovná, morální a citlivá osoba - takle s náma do P. nepojedeš!!! ;oD
<reagovat 
brouk (Občasný) - 10.2.2004 >

Yfča mě shodila totálně ze židle! Z Eposu o skřivanovi jsem zase celej dojemnej, že přes slzy ani nevidím na monitor. Monty je řekl bych skoro surealistickej, a Quentin, to byl prostě vždycky rebel a drsňák. No už dlouho jsem se tak nepobavil. Jen houšť větší kapky!

Na svoje věci si bohužel nevzpomínám, začal jsem vlastně psát poměrně nedávno, ale mám jednu báseň svého bráchy přibližně ze šestého roku věku:

 

Na palouku u lesa

jaro zrovna roskvétá

motýli tam létají

a hned kvjety pilují


Body: 5
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 10.2.2004 > brouk> tvůj bratr je velký poetr...si myslim......pilovat květy to je boží obrat..:o))
<reagovat 
 Skafloc (Občasný) - 10.2.2004 > brouk> Tak to je... genyjálňý
<reagovat 
ouvej (Občasný) - 10.2.2004 >

Tak já tedy ještě přidám synovu báseňku - to mu bylo asi šest - a pohříchu jak slibně začal, tak slibně s psaním poezie skončil. Jako děti někde za panelákem našli v roští polozdechlého potkana, kterého opéčovávali až k jeho úplnému zdechnutí.

 

A synka to tak hluboce ranilo, že se rozbásnil:

 

Potkane, ty můj potkane.

Ty jsi hezki jako lesi.

Proč s mi umřel?

Teď mi zbylo jen

smutné naříkání.


<reagovat 
Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > :o))))) Díky všem za vlastní příspěvky - já doufala, že se někdo chytne!!!
<reagovat 
Flegmatik (Občasný) - 10.2.2004 >

Všechny básničky jsou pěkné, ale ta od Yfči je obzvlášť pěkná, jelikož byla myšlena smrtelně vážně, jak vyplývá z "vysvětlovacího" textu.

Já jsem si vzpomněl na svoji první, někdy ze čtvrté třídy:

 

Co to děláš, broučku

tady na paloučku?

Koukám, jak motýli

kytičky opýlí.


Body: 5
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 10.2.2004 > Flegmatik> Koukám, co lidí si vzalo na mušku kytičky a motýly? :o))))
<reagovat 
 Flegmatik (Občasný) - 10.2.2004 > Kelly> Však také děti mají ke kytičkách a motýlkům hodně blízko.
<reagovat 
probably (Občasný) - 10.2.2004 >

Nezapomenutelná dílka.

 


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Vilda (Občasný) - 10.2.2004 >

Yfča jasně vede - je to citovka jako hrom!  Navíc byla neprávem nepochopená.

A to pilování motýlů taky nemá chybu!


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Dommi (Občasný) - 10.2.2004 > jo, pobavila jsem se
Body: 5
<reagovat 
Mr.Smith(fromLondon) (Občasný) - 10.2.2004 >

Yfča je uderna, jen co je pravda! Ale davam pet(5+) vsem!

Bych pridal neco ze svyho soudku, pro me byl v mych rannych pocatcich jednou z nejvetsich inspiraci Mr. Vodnansky,

tak jsem pachal mnoho ptakovin v tom duchu, jako treba:

 

"Sestřenice z Dublinu

 umí z hlenu bublinu"

 

"EPITAF AMATÉRSKÉHO PYROTECHNIKA:

Říkali mu demetne

pohřbilo ho TNT"

 

a dalsi a podobné...to zacalo nekdy na stredni skole, prvak-druhak. Posleze jsem zacal pridavat slov (a patosu) a psat "vaznou poezii", kterou ale stale nemuzu doma najit. A z hlavy si to dost dobre nepamatuju. Toz nekdy zapublikuju...az vynajdu 

 


Body: 5
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 11.2.2004 > Mr.Smith(fromLondon)> "pohřbilo ho TNT" - to jsem se smála, páč dělám u DHL a TNT je naše konkurence ;o)))
<reagovat 
 brouk (Občasný) - 11.2.2004 > Mr.Smith(fromLondon)> Sestřenice z Dublinu je jedlá a výtečná!
<reagovat 
Tanein (Občasný) - 11.2.2004 >  Četla jsem je tak zaujatě, že až mám jogurt v klávesnici :o)))
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 11.2.2004 > Tanein> :o)))) ech, klávesnice... tam já už mám věcí!!!
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 11.2.2004 > Kelly> 
<reagovat 
merman (Občasný) - 11.2.2004 > šest

-----------------------------------------------------

Sny 14.9.2000
(16)

Kdo chce žít, žije.
Kde překrásně je, slunce svítí v tmavé noci, barev nepočítaně.
Tam sen se stává skutečností.
Ten kdo sní není mrtev,
sní-li krásné sny.
Mnohdy je sen více křišťálový
než odlesk masek života.
Sny dokazují srdce v nitru člověka.

Však není více nádhery
než vidět dva, jak stejné fantazie, slastné melodie, prožívají.
Za to já miluje je, i když jsou mi cizí,
přesto mám je radši než některé mi bližší,
jen dle školské teorie.
Mám k nim dál, a já boha prosím,
dál než k smrti. Sice nevím, co bude včera, bylo zítra,
čas je relativní, to jen lidská zaslepená víra jej okovala v minutách.
Stejně jeví se mi
i vzdálenosti a další míry,
palice na sny, které jen ztěží nad vodou drží mí milovaní reci,
když sní a já o nich.
To oni právem těžší na vahách Spravedlnosti.
Povrchní lidské výmysly proti kráse i vzpurnosti vůči ohradám,
dokud žijí lidé se sny, sním i já a žiji,
jazýček vah by se měl, ale nepřikloní nám.

Nevážili jsme na vahách Pravdy, avšak kde vážit sny,
když v nich skutečnosti není?
Ať si tedy každý naváží dle chuti, kolik snese tmavé noci a jak dlouho bude svítit slunný den.
Ne v minutách, ne v hodinách, ale jemu v srdci.
Kéž sní každý ten svůj dobrý, malý, velký, zlatý, černý sen!
Body: 5
<reagovat 
 Kelly (Občasný) - 11.2.2004 > rmermerm> jééé tys byl/a ukecanej/á :o)))
<reagovat 
Yfča (Občasný) - 11.2.2004 >

Moc pěkné prvotiny!  Docela mne mrzí, že jsem se nemohla dostavit osobně a nechat na sebe tyto skvosty působit. Recitace je přece jenom lepší než pouhé pročítání takových perel zvídavým očkem... 

 

Jinak vřele děkuji všem, kdož ocenili krásu a zejména nevšední hloubku mých prvních veršíků, což moje mamuša do dnešního dne neučinila...


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 11.2.2004 > To byl supr nápad, Kelly, dát to sem!
Body: 5
<reagovat 
Skafloc (Občasný) - 10.2.2004 >

Huš. No tak to je náklep... jako motýli vedou. Někdy mě až fascinule co se zrodí v dospívající hlavě mladého člověka za asociace... opisoval jsem si výkřiky z lavic ve škole, tak jen pro ilustraci:

"Amíci jsou strašný mobidní geoidi nebo co..."

 

"Lásko ach lásko,

  na křídlech motýlích

  létalas krajinou

  a už jsi v prdeli"

 

 no jo... no


Body: 5
<reagovat 
 brouk (Občasný) - 11.2.2004 > Skafloc> 

Láska mě zase odbourala! Mě zase fascinovaly nápisy na zdech. Utkvěly mi dva z nich:

 

Žaby je psychotronik

 

Pepa je vůl

Monika je kráva

a Bach je mistr fugy

 


<reagovat 
 Skafloc (Občasný) - 12.2.2004 > brouk> 

No tak to je fakt narez... A Bach je mistr fugy...

Nejuzasnejsi tvorba byvala na WC. Nevim jak na damskem, ale u nas byly perly.

Napr. reditelka vyvesila tabulku koureni skodi zdravi, okamzite pod ni nekdo napsal "ale prospiva ptactvu"

 

No jo... skoli leta... zajimavy je ze univerzitni zivot tomu nepreje... tady neni ani pismenko

 

Mimochodem dobrej for: "Zase pismenkova polivka? Kdo ma ty kraviny furt cist?!  


<reagovat 
Newton (Občasný) - 15.2.2004 > Yfča vede!
Body: 5
<reagovat 
čtenář Martina - 17.2.2004 > To je fakt skvělý! Kdybych o tom nečetla na yfca.bloguje.cz, tak bych se tak skvěle nepobavila. Sem budu chodit častějc - určitě tady najdu víc tak vtipných věcí. :-)
<reagovat 
wiktorie (Občasný) - 15.12.2004 >  ukládám pro opáčko
Body: 5
<reagovat 
Lhostej (Občasný) - 24.10.2005 > si ukládám a přečtu, až bude víc času.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter