|
|
|
|
|
|
 Naty (Občasný,Redaktor) - 24.2.2004 > Vzpomněla jsem si na jednu úžasnou scénu z polského filmu s A.Wajdou.
Dobře vyjádřené.
Trochu mě ruší ta písmem zvýrazněná místa, asi jsem nepochopila záměr.
| Body: 4
| | | <reagovat |
|
|
|
|
| |  nude (Občasný) - 1.3.2004 > Luk Malér> V tom má být ten kontrast. Rozdíl mezi minulostí a dneškem. V pětačtyřičátém to fungovalo trochu jinak než dneska. Lidé umírali, protože se střílelo, Za oběť padli jak budovy , tak živé bytosti. Země vsakovala krev, prach z omítek - prostě všudypřítomný.
A dneska je to jak? Jediné co tu zbylo, jsou ty trosky. Na kopci nad Bzencem. Sedíš před nima a slunce zapadá, všude sníh a ty si jakoby vzpomínáš na to, co jsi "nikdy" nezažil. Rudé slunce a sníh, to je ta krev. Na druhé straně kopce už se stmívá, začínají být vidět hvězdy, to je ten popel a prach.
Minulost promítnutá do dneška,pár přirovnání. A pak ten závěr....myslím, že je víc než jasný.
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
