Ten, kdo má rád, si neodpustí rosničku na lískovém ořechu. Její slova štípou, jako slovo boží, má zlatohnědou náladu, neumí hrát golf, ale slovo její se vyvažuje zlatem. Oklamaný harmonikář přeskočil řeku a hvízdl na převozníka. „Dnes je státní svátek, za převoz mi půjčíš šátek,“ pravil převozník        a vypadl mu zub. Z oblak cosi vypadlo.

Mám brýle s obroučkou ze vzácné slitiny. Za úplňku křičí      a měsíc se jim směje. V poledne se jejich skla mění v zrcadla   a já v nich vidím, co si zamanu. Jednou jsem je nechal na okně. Sojka, když šla z restaurace, mi na ně pustila trus. To bylo škody!

Bělásek uhořel a nic nám neřekl. Stejně mu byly malé kalhoty. Na ty byl krejčovský metr krátký.

Co na to rosnička?

Co moje brýle?

Proč mlčí širý svět?

Kdepak rentgen, encefalograf, nebo ten váš krejčovský metr, s tímhle se přeci svět nedá měřit, s tím si můžete změřit leda vlastní prdel...