ouvej (Občasný) - 26.2.2004 > Samozřejmě že to JE poezie. A oslovuje - třeba mě.
Je to prostě jiná poezie, než jakou máš rád a jakou uznáváš.
musela do průvodu
stát v dešti
a poslouchat projevy
pár dní před tím,
než ses narodil.
v tomhle je mírná nadsázka. To není prostý prozaický zápis dne. To by tam bylo, že si odstála místo ve frontě na chleba, a ráno uvařila meltu, a nevyšly jí potravinové lístky....
a... a... a.... autorka si vybrala konkrétní zážitek - který je tvrdý - ale poetický. Je tam kontrast - toho dětského prožitku (učil ses chodit, mluvit) a tvrdá realita života matky - nastíněna jen pár zážitky. Je to decentní - dobře postavené. Má to spád - od těch výbaviček a kočárků k drsnosti té nutnosti poslouchat - těsně před porodem proslovy v dešti. To babička nesla tíhu těch padesátých let - kruhem se autorka vrací k tomu oslovení - víš tati: ty totiž taky nic nevíš.
Víš, Drfauste, ty říkáš, že to není poezie - a bude to asi tím, že si ta padesátá léta prostě právě tak neumíš představit.
