Isis se procházela po písčitém břehu moře a přes nárty chodidel se jí přelévaly modrobíle průsvitné vlny, které se stáčely jako pramínky kudrnatých vlasů s obláčky bílé vaty na roztřepených konečcích. Nadouvající se moře hluboce vydechovalo a svou něžnou mohutností vždy vykutálelo několik oblázků a mušlí na břeh. Isis se sklonila a pozorovala zvířátka, jak se klubou z ulit a pospíchají zpátky do slaně mokrého světa. Opuštěné schránky a barevné kamínky si strkala do kapsy jako upomínku na dnešní sluncem protkané ráno.
Isis se probudila do přítmí záclon. Pevně zavřela víčka a snažila se o návrat do vzdáleného snu. Ten se rozplynul do prostoru, zatímco Isis zanechal pod temně oranžovým stropem. Záclony na oknech se vlnivě posmívaly ztracenému snu, ale Isis věděla, že jen skrývají svoji zášť. Bylo jí jich trochu líto (těch závěsů bez schopnosti snění). Vstala a opatrně odhrnula skryté okno. Venku bylo šero a kolem okna poletovalo namísto ptáků suché listí. Isis se oblékla do dlouhých šatů a omotala se měkkou pletenou šálou. Z podpolštáře vyndala náhrdelník slaných kamenů po mamince a opatrně ochutnala jejich příjemně štiplavou vůni. Ústa se jí v domnění snídaně zalila slinami a prosebně jí zakručelo v žaludku. – Koupíme ti sněhové laskominky, chceš? zeptala se Isis své neviditelné vnitřnosti a nad představou sladké snídaně se pousmála. Rukou zacinkala v kapse šatů a vyndala několik mušlí a drobných mincí.
V cukrárně bylo stejně prázdno jako na ulici, kde se proháněl jen vítr a zmítající se úryvky stromů. Isis stála u dveří a byla okouzlena nazdobenými dortíčky a barevnými bonbóny. Za plentou se vynořila tlustá paní v květované zástěře. Tvář se jí při úsměvu celá krabatěla a drobné škvírky očí se zatáhly pod přívalem váčků.
- Isis! To sem ráda že ses přišla na nás taky podívat. A co dělá tatínek? Už tady taky nebyl ani nepamatuju.
Tlustá paní připomínala záclony v pokoji, její mohutné výrůstky pod kůží se převalovaly po celém krámě a Isis si představovala, jak zalehává v posteli drobné praskající pavouky, kteří se v noci přicházejí dotknout masité mouchy lapené v síti upocených vlasů (a snad i trochu ochutnat).
- Bože to je nadělení! vstoupila do cukrářství další zákaznice a vyplétala si větévky z monstrózního klobouku.
- Aby ne! Tuhle včera se v centru sypaly pod tim větrem žárovičky. Mně ty vánoční ozdůbky moc nešmakovaly, řikala sem starýmu, když sme tam šli pro dárek dceři, ale nemyslete si, ono to neni jednoduchý, je to kozule skoro dospělá, doma se neukáže, jako tuhle Isis zrovna povídám, to je dost, že ses ukázala. Dyť jí vidim pomalu častějc jak vlastní dítě! Vidíš, málem bych zapomněla, jak se má tatínek?
Zákaznice pokyvovala hlavou a náhle sebou trhla.
- Ale paní Doroto, vyhrkla, copak vy to nevíte?
Úkosem pohlédla na Isis stojící u dveří, jakoby se chtěla přesvědčit, že tam opravdu ještě je. Tlustá paní se trochu předklonila a v očekávání vysunula hlavu.
- Ten její táta se asi před čtrnácti dněma zabil!
Obličej paní Doroty začal blednout a váčky z očí se sesunuly až na tváře.
- Co to řikáte? Je to pravda? nevěřila.
- Na mou duši! Našli ho na zemi pod ňákym barákem u centruma. Spadnul z lešení, ale to mi řekněte, co tam lez? Neví se, jestli neskočil schválně...
Isis se nenápadně vysoukala z pootevřených dveří a zmizela venku. Dveře se za ní tiše, s náznakem tajného spojenectví, zaklaply.
Isis skákala ve větru a nechala se tak chvílemi poponášet vzduchem. Dva cípy šály za ní vlály jako pletená křídla.
Doletěla až k zastávce a nastoupila do tramvaje, kde se pověsila na tyč a klátila nohama ve vzduchu. V řadě za sebou sedělo několik lidí a dívali se na tmavý animovaný obraz krajiny. Isis nabírala z kapsy mušle a házela je na podlahu. Kutálely se lidem u nohou a křupavě skomíraly pod hrubými podrážkami bot. Zanedlouho Isis vystoupila a zamířila do jedné z úzkých uliček, které se plíživě kroutily do ztracena. Mezi zdmi se proháněl skučící vítr a házel do očí nánosy pouličního prachu. Isis se zachumlala do šály a sklonila hlavu. Konečně dorazila k lešení, kde se posadila na chodník a z kapsy vyndala pomačkanou obálku.
- Přečtu ti dopis, řekla Isis, napsala nám maminka. Je s krásnou cizokrajnou známkou. Píše, že na nás oba myslí a doufá, že se máme dobře. Posílá jako upomínku mušličky z Mrtvého moře.
Isis se zamyslela a chvíli seděla s pohledem upřeným na mlčící spáry dlažebních kostek. Potom vstala a vyšplhala se nahoru na lešení. Stála vysoko nad ulicí, skoro jakoby se mohla dotknout šedých mraků, a shlížela dolů. - Vím, že v Mrtvém moři žádné mušle nejsou, řekla a upustila je do prostoru.
|