Střechy plné hladových pěšin

svlékají tiché bláto do ozvěn

počítáš na prstech v promoklé noci

kolikrát zabloudils do štěstí.

Kapky schnou rychle jak čerstvá báseň

křehne vpitá do prvních rozchodů

ulic vydrhnutých do modra

čtou řádky zvlhlých novin rozednění

a ty jen utíkáš před poslední básní

zítřejšího deště cos nechal zkamenět.

Teď déšť musí omývat kameny.