Z kostela zvoní k bohoslužbám.
Neděle z rána, vesnice do snu zakutána
se zas a znova rodí v mlhách
v sobotní noci přepíjela
polínko v peci
koupel v neckách
žal z hrubé lásky
a nový portál
u kostela
A žena, na klobouku pírka
z ocásku barevného ptáka
až ke krku je uzapnutá
je zcela mimo řádky Bible
tak zcela mimo Desatera
v noci se zase zapomněla
a rty má rudé, však v poli hlína
až od potoka nanošená
je divnodivně do úrodna
poprosím velebného pána
ať u boha mi vyprosí
že tahle noc se nepočítá
Však hrouda hlíny připomněla
hnědého ptáčka potulného
z takové lásky moje milá
tam bokem k vratům u kostela
tak jako hrušeň jabloň křivá
tak jako potok po kameních
nádobou budeš přelévanou
a až zas přijde doba žní
tak jako každá jiná žena
obilný snop si do panáků
též k tyčím postavíš
|