| Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||
|
I Po nesamotách samota jako mrak ve spárech zaklíněných pák absorbuje
v prádle přehozeném přes židli vězí moje ruka po loket ruměnec byl pro ruměnec a z bot bylo lze matně vyčíst nyní stisk stop v hlíně od silnice až k uzamčeným dveřím z obou stran mé líce II Pršelo na zorané pole mezi silnicí a hotelem se zataženými roletami na střeše astronom vyhání z dalekohledů spící netopýry výdechem úzkých hrdel plachých hrozeb netopýři prolétli kormidlem pak, zavěšeni na elektrických drátech stali se dospávajícími kometami III Pršelo na zorané pole mezi silnicí a hotelem projíždějící vůz syčel, že hadi vstávali jejich kůže rozvěšené na elektrických drátech staly se dospávajícími kometami IV Pršelo na zorané pole mezi silnicí a hotelem sýpkou šelestilo zašitou do pelesti na zorané pole pršelo splavilo to semena až do pangejtu říká se jednou bodlák si ke srdci cestu trny stejně proklestí V Déšť byl dásní v dásních trní rozsévače obilí co se párátkem na vratké židli na zápraží opírá svých svačin houpačka přikovaná k stropu závětří jako ret kojné dusno konejší nebo jako vrže jazyk feny s černým prsem VI Lukášovi Hornému Déšť jako ret kojné s černým prsem let netopýří dospávající šiři křídel běs, jenž je stěhovavý do jisté míry - pro ošemetné hady jimž stačí myší díra na poli dospává mé obavy VII V domě leží žena meluzína? buď v sebe pohroužená buď do růžových keřů sípe jako spící mužský hlas co poroučí srpu hlas svírající brousek jako amulet asi třese jí jistota kdosi přehodil kobercem VIII Svíraje svůj amulet úzký límcem škvíry let klíčový ruměnec je pro ruměnec akorát kdosi přehodil jí kobercem déšť na pole mezi silnicí a hotelem IX S ránem vyšel kraj vstříc astronomovu gestu který zpit tou záplavou komet, komet zeširoka dozíval dopřát si tak meteorit aspoň koutkem oka ! a přece něco vybylo hliněné oblohy louží po řece X Aby pak hrnčíř z toho mála vzal a ještě horké vehnal do nádob kde to počká na dně oka hýřícího slinou pulčím pohledem do štičí tlamy XI Až stojatá voda svede břehy do studu, aby … avšak zda-li ruměnec pro ruměnec u toho hrnčíře na dně vinného sudu usvědčí že žízeň je vádí ? Slunce vychází, ale neuvede před kým zraje a proč tak zrána pokušení usychá XII se žena budí šlápl na ní pes vyštěkl s útržkem kohoutího hřebínku jako osika žaluje že slepice snesla půl jen vejce tím pulčím pohledem posadila se na pelest a ohmatala poprsí zjistila, že vybledlo výběhem dlouhé dlouhé noci šero a bledost byla pro bledost kohoutího hřebínku XIII Tu náhle pěstí prádlo věšel host jenže spánek ženě na libost stal se opět sladší kostí a pes již radši neunes co trávil žloutek kohoutího zpěvu zpil ho do němoty A znovu pěstí vešel vstal jsem z pelesti a nazul co zbylo z bot XIV Tiše jsem našlapoval v pokoji s pianinem a ženou v mých spánkách A znovu padly pěsti odemkl jsem mu a na prahu našel klubko netopýra co se spustil z visení zaslechl jsem stlačený vzlyk astronomovy pýchy XV Odkopl jsem krysu rozpadla se v prach opodál hejno netopýrů se pak houfem pustilo posledních zábran střemhlav napadali do sil kde vyrostli před pohledem v alabastrové stvoly vítr snesl zápach pálení XVI Slunce se rozpadlo v prach promnula mi oči stála za mnou já ji však pro šustění listí neodtušil vrátila se k sobě do pokoje Z dutin bylo nesmírně zavřel jsem dveře na soumrak a někdo zvenčí otočil jsem se, jestli je ještě ustláno kdosi přehodil jí kobercem XVII Úzké slunce pod zemí a v hrnčířově nádobě stromy bylo slyšet vrzat a psa skučet po domě s kňučením meluzíny zpod koberce že nešlo spát bylo mně k neuspání poslepu pokojem vlekl jsem hmat lekl jsem se usínání XVIII Lekl jsem se usínání a v zběsilé snaze najít lék se usebral tak saze chutnal smích pověru povětří někdo popustil uzdu mých žil Tebou zmatených, vždyť co zmůže pohanský amulet na území nikoho? Když jiskra z oka přeskočí na ostří, jež do půdy bodá pohrdlivá slova o tobě XIX modli mě ... klesl mi hlas i ruka se svezla po hromosvodu leč ostří řízlo o pelest a sypala se zem pohrdlivá z téhle setby bude led ! ale jiná vůně palčivá a plná mě uhranula jak by slunce svedla vést jinam XX Samota jako východisko do nesamot zní to jako teze, jako vězení potom jako větvoví zní víra kosti v košili předhozené psovi sluší na zápraží ne moje ruka není tahle ruka ani rukáv, kde vězí vzteklina snad byla Jsem tu hotelem na prknech, co utonulá ty, nahá, zůstaň pod kobercem abys neprochladla, vždyť dutiny dují příliš - březí příliš blízko se blýská meluzína si po mně stýská |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Napsat autorovi (Občasný) |  |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.  Addictive Zone Orbital Defender Game |
|
||