|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
1.
Teje prošla zahradami. Měla ráda tuto denní dobu. Slunce svítilo, ale jeho paprsky už nebyly tak spalující.
Ode dne, kdy zemřel její manžel, Amenhotep III., byla velmi uzavřená. Neustále se vracela do své minulosti, do těch šťastných let prožitých po faraonově boku.
Zastavila se u jezírka a pozorovala drobné stříbrné rybky. Na sobě měla jen lehkou tuniku, která byla okolo okrajů olemovaná zlatou nití. Její krásné, velké, tmavé oči, do kterých se kdysi Amenhotep tak beznadějně zamiloval, byly orámované černým uhlem. Rty měla namalované henou, stejně tak jako dlaně a chodidla. Na čele měla odznak královské moci. Korunu se supem a kobrou.
Najednou za sebou uslyšela šum. Otočila se.
"Dobrý večer, matko," Stál přední Amenhotep IV., jeden z plodů lásky Teje a Amenhotepa.
"I tobě, Amenhotepe."
Amenhotep nervózně přešlápl. V zapadajícím slunci vypadal jeho obličej ještě hůř než za normálního světla. Zcela jistě nevěděl jak začít, to bylo u něho normální. Jeho otec nemohl nikdy pochopit, jak mohl zplodit takového syna. Málomluvného, uzavřeného, nejistého a zvlášť až tak ohyzdného svým vzhledem. Miloval Thutmosa, svého staršího syna. To byl válečník. Nehloubal pořád nad svitky o náboženství. Thutmose měl být následníkem trůnu, ale poté, co zahynul, zůstal jediným možným dědicem Amenhotep IV., v očích svého otce zrůda v nepovedeném lidském těle. Teje přestala bloumat nad tím, jestli je její syn opravdu tak zrůdný, a zeptala se ho, zda má něco na srdci.
"Ano, mám. Chtěl bych se oženit."
Teje se v duchu pousmála. Byl mladý, ale už měl právo mít vlastní ženu. Bylo mu 17let. Za rok měl vyletět z hnízda a stát se Horem na zemi, živoucím býkem, faraonem Horního a Dolního Egypta.
"Ale k tomu, aby ses mohl oženit, můj synu, potřebuješ manželku."
Amenhotep se ušklíbl.
"S tím jsem samozřejmě počítal. Znám ženu, kterou chci pojmout za vlastní. I ty ji znáš."
Na chvíli se odmlčel. Podíval se na Teje, a když zjistil, že se na něho se zájmem dívá, nadechl se a pokračoval.
"Chci Nefertiiti."
Teje polekaně ucouvla. Toho se bála. Nefertiiti, 16letá kráska, byla vyvolena pro Thutmosa. Měla se stát jeho ženou. Ne Amenhotepovou.
"Víš moc dobře, že toto není nožné. A jestli už nemáš žádné malicherné přání, tak odejdi. Chci být sama."
"Musíš mě vyslechnout!"
"Jdi."
2.
Uplynulo mnoho dní od tohoto večera. Vystřídalo se mnoho měsíců, ale Amenhotep dosáhl svého. Měl pojmout za manželku Nefertiiti. Teje, ač nerada, mu povolila tento svazek. Svou nastávající snachu a zároveň i neteř, starší dceru svého bratra Ajeho, znala od dětství. Byla drobné, štíhlé postavy s nádhernými křivkami. Její obličej byl velice jemný a jeho krásu ještě více zdůrazňovaly velké, nezvykle šedé oči.
Večer před obřadem nechala Teje poslat pro Nefertiiti. Měla nutkavou touhu s ní mluvit. Něco jí říct, ale co? Sama nevěděla. Doufala, že ji napadnou správná slova ve chvíli, kdy bude mladá žena stát před ní. Představovala si ji, jak bude asi vypadat, jak přijde. Jak bude nalíčena, co bude mít na sobě. Z úvah ji vyrušilo zaklepání na dveře.
"Vstupte."
"Veličenstvo, je tady princezna Nefernofruaton Nefertiiti a čeká na Tvé milostivé přijetí."
"Děkuji, pošli ji dál."
Sluha zmizel. Chvíli se nic nedělo. Pak vešla. Bez jakýkoliv poklon a vzdávání úcty k regentce Egypta. To Teje velice rozhněvalo.
"Kdo si myslíš, že jsi? Neučili tě, jak se máš chovat před královnou?"
"Omlouvám se, veličenstvo." Nefertiiti měla velmi rozhodný, na ženu až příliš tvrdý hlas. Spěšně se uklonila.
"Vstaň! Za tohle bych tě měla nechat zmrskat! Nemáš absolutně žádné vychování. A to se máš stát za pár měsíců ženou faraona?"
Nefertiiti se rozhodně podívala na Teje.
"Ano, již brzy se stanu paní Obou zemí."
Teje se to dotklo. Přesně věděla, jak to Nefertiiti myslela. Chtěla ji zbavit moci. Možná i zničit. V ten okamžik ji začala nenávidět. Nenáviděla ji ze strachu.
3.
"Je to holčička!"
Nefertiiti unaveně usnula. Přivedla na svět své první dítě. První dceru Achnatona. Po výpočtech hvězdářů jí bylo vybráno správné jméno. Meritaton, milovaná Atonem.
Když se dozvěděl Achnaton tuto radostnou novinu, byl velice šťastný. Jeho reakce se zdála až přehnaná. Okamžitě dal příkazy, ať se po celé zemi rozhlásí, narození jejich dcery. Pak všechny vyhnal a začal děkovat Atonovi. Teje byla také mezi prvními, kdo věděl o malé princezně. Od těchto dnů dostal její život nový rámec. Přestala se zabývat starými vzpomínkami na svého zesnulého manžela. Zato její nenávist k Nefertiiti se zvětšovala. Byla mladá, krásná a měla nad Achnatonem moc. Měla vše, po čem toužila Teje a co nemohla mít. Chtěla se pomstít, chtěla se pomstít Nefertiiti za to, že jí ukradla syna. Syna a Amona. Zahubila Amona a na výsluní dostala Atona. Sluneční kotouč. Byla dobrou političkou. Využívala svého vlivu na Achnatona, aby dosáhla svého a ten, okouzlen její krásou, jí ve všem podlehl. Ve všem.
Teje byla zoufalá. Nefertiiti se modlila a vzývala Atona místo toho, aby se starala o svou prvorozenou dceru.
Malá Meritaton rychle rostla. Jednou si hrála na zahradě se lvíčetem, byl to dar od Mitanského krále, a když uviděla Teje, rozšířil se jí úsměv. Rozběhla se ke své pramatce a vztahovala k ní ruce. Teje ji pokárala, ale jediný pohled do nevinných očí zahnal její starost o správnou výchovu tak daleko, že si nevázaně začala s dítětem hrát. Pomalu se začínalo stmívat. Kacířský bůh pomalu končil svou pouť. V tu chvíli si Teje uvědomila, že budoucností nejen Egypta, ale i budoucností Amona je toto dítko. A proto se rozhodla do Meritaton zasít první semínka lásky k Božské trojici i samému Amonovi.
4.
Meritaton zemřela ve věku 7 let na mor.
Krom ní měla Nefertiiti ještě dalších 5 dcer. Maketaton - ochraňovaná Atonem, rozmazlená a velmi pyšná, v Anchesenpaaton - žije skrze Atona, viděla Teje svou milovanou a navždy ztracenou Meritaton, Nefernefruaton - jedinečná krása slunečního kotouče a Neferure - jedinečná krása Reova, si byly velice podobné. Také krásné. Byly obě podobné na Nefertiiti. Nejmladší byla Setepenre - Reova vyvolená, nejmladší a také nejvíce podobná svému ohavnému otci.
Teje milovala nejvíce Anchesenpaaton. Svými vlastnostmi, všímavostí, upřímností, nevinností, ale i cílevědomostí byla podobná na Meritaton. Vzhledem se ale podobala Amenhotepovi III. Narodila se přesně 10 let po smrti svého děda, když Nil začínal stoupat. Teje v tom viděla znamení. Viděla v Anchesenpaaton vyvolenou. Vyvolenou k tomu, aby vrátila všem egyptským bohům, jak malým tak velkým, jejich slávu a lesk, který jim sebral Kacířský bůh. Možná proto Nefertiiti zanedbávala Anchesenpaaton víc než své ostatní dcery. Možná už tušila, že ona si půjde svou cestou. Cestou svých předků. Teje se bohužel tohoto okamžiku již nedočkala. Zemřela, když bylo Anchesenpaaton 11 let. Ale zemřela klidná. Věděla, že Anchesenpaatonina víra je dosti velká k tomu, aby pozvedla nejen Amona, ale i zničila Atona.
5.
Vzduch byl svěží, obloha bez mráčku. Všude bylo cítit zvláštní vůni. Anchesenpaaton ležela na svém lůžku a sledovala, jak se Re probouzí, sledovala jeho dráhu po podlaze pokoje. Tma začala pomalu ustupovat a do místnosti začalo pronikat světlo. S přibývajícím světla rostla Anchesenpaatonina nervozita. Dnes se měla vdávat. Jejím mužem se měl stát její nevlastní bratr Tutanchaton. Měla ho ráda, byl to veselý chlapec, ale možná příliš mladý na to, aby vládl Egyptu. Anchesenpaaton vstala, napila se vody a zavolala služebnou. Ta jí přinesla ke snídani víno, vodu, kousek studené kačeny a sušené fíky. Ale princezna neměla hlad, nervozita jí stáhla žaludek.
Obřad proběhl v pořádku. Oslavy, které následovaly, byly velkolepé. Nastal čas, kdy měli král a královna vynést své první rozhodnutí. Lidé se shromáždili, aby viděli a slyšeli, co nejvíc. Tutanchaton vystoupil a hned za ním Anchesenpaaton. Vypadali jako nesourodá dvojice. Ona 14letá mladá žena a on malý 9letý chlapec, který byl velmi silně nalíčený, aby vypadal co nejvíce starší. Vedle Anchesenpaaton vypadal spíše směšně.
Když promluvil, aby všechny pozdravil, zněl jeho hlas velice vyrovnaně. To udivilo nejen měšťany, ale i samotnou Anchesenpaaton. Předstoupil královský herold a rozvinul papyrusový svitek.
"Teď vyslechnete všichni, kdo jste zde shromáždění v tento důležitý den, první veřejné prohlášení a první rozhodnutí nového faraona Egypta, pána obou zemí, mocného býka Tutanchatona, ať jeho jméno žije navěky!"
Tutanchaton zvedl hlavu. Až doteď to vypadalo, že neposlouchá.
Pomalu se napřímil.
"Mí drazí poddaní, vyslyšte má slova. Od dnešního dne se změní mé jméno na Tutanchamon. Tak se bude psát a vyslovovat ve všech koutech světa. Stejně tak jako jméno mé jediné a nejmilovanější manželky. Mé paní Anchesenamon."
V davu to zašumělo. Anchesenamon se vítězně podívala na svou matku, která seděla v křesle opodál. Nefertiiti byla velmi rozrušená. Poznala to nejen Anchesenamon, ale i lidé nejblíže k vyvýšenému místu, kde stáli.
Tutanchamon pokračoval.
"Nadále nařizuji, aby byly ze všech staveb, ze všech svitků, kamenů a maleb odstraněny kartuše kacířského krále Achnatona. Stejně jako Achnaton, nechť s ním zmizí v zapomnění jeho bůh Aton, neboť věčná je moc a sláva Amonova.
V davu to opět zašumělo. Manželský pár dlouho čekal na jejich odezvu. Náhle se začali všichni radovat a vyvolávat slávu nového faraona a jeho manželky, ať žijí věčně.
Anchsenamon se v duchu usmála. Vyhrála první boj, boj s Atonem. Ale čeká ji další a nebezpečnější. Boj o vlastní život. Znala svou matku a věděla, že to tak lehce neprojde. Podívala se na její místo. Nefertiiti zmizela.
|
|
|
