Přátelé

Plačící hvězdy

A smutný Měsíc.

Viděly.

To,

Co ostatní nemohli.

Za bezesných nocí

A snů probdělých

Jen oni mohli

Mne se dotýkati

A stírat slzy,

Jenž kanuly mi k zemi.

A že jich bylo mnoho,

Za mého žití.

Jen oni slyšeli,

Mé pravdy

A mé lži.

Veškeré mé myšlenky

Dokázali vstřebati.

Tak,

Jako to nikdo před nimi

Nedokázal pochopit.

Oni nebáli se nářků mých

Tak, jako ostatní se báli.

A při bolu mého srdce,

Potěšení přáli.

Těšili ho,

Hladili.

Dokud neustal.

Brali ho do svých náručí

Tak,

Jako nikdo před nimi.

A milovali tak,

Jak ostatní nemohli.

Léčili mé sny,

Jenž stonaly a zmíraly.

Chytali mou naději,

Jež mizela mi v dáli.

Nenávist mi uzmuli

A změnili ji.

V krásu lásky,

Ve štěstí.

Kolébali,

V temných nocích,

Které nedali mi spánku.

A probouzeli po ránu,

Pohlazením,

Po tvářích.

Vždy chápali.

Tak,

Jako nikdo jiný na Zemi.

Vzdávám hold,

Svým skutečným přátelům,

Kterým mohu věřit navěky!

Zářícím hvězdám