A země se otřásla
zvedá se vítr
listí ze stromů padá
k bouři se schyluje
a má tvář je ze slz poskládaná.

Pohlcuje mne temnota
svírá se mi srdce
a chce se mi ven.
Chce se mi křičet a řvát
a vyřvat se z celého světa,
má duše bolí a teskní,
má slova jsou výkřikem do tmy
do prázdnoty chýše pochopených.

Kde jsi mé slunce?
Kde jsi má lásko?

Pohlťte mne celičkou,
oblečte do štěstí,
napojte mne radostí,
ať v očích mám dvě sluníčka
ať v srdci s láskou cestou svou já nezabloudím...