|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Strastiplná cesta studiem
Je noc. Asi. Jenže nepřítomnost slunečního světla ve dne, by byla krajně podezřelá i na vysokoškolských kolejích. A právě chodbou jedněch z nich se potácí mladík. Nelze určit jeho věk, jelikož je jeho tvář ukryta za třídenním strništěm. Oči podlité krví se marně snaží proniknout hustou tmou. Na jeho hrudi, skrz kdysi bílé tričko, prosakuje rudá skvrna. Ruku má přiloženu k tomu místu a je velmi bledý. Krvácí? Nevím. Mladík jen obtížně dýchá a co chvilku se zastavuje. Rukama šátrá po zdi a jak slepec hledá bezpečnou cestu. Zřejmě se mu to zdá příliš obtížné, protože unaveně spouští ruce podél pohrbeného těla a otírá se o zeď ramenem. Náhle však mizí. Ticho chodby prolomí tlumený lomoz a poté zvuk připomínající snad jen dopad těla na dlaždičky. Bolestivý vzdech. Je otřesen. Jen pomalu mu dochází, že zeď, o kterou se opíral, náhle přerušilo schodiště. Leží na zádech a otupěle hledí vzhůru. Jako by hledal pomoc už jen tam. TAM? Zaklání hlavu. Jen poplašný tlukot jeho srdce a hřmot vody spěchající uklidit to, co kdosi odložil do toaletní mísy v prvním patře, ruší tíživé ticho. Náhle celým jeho tělem prochází křeč. Trhavě zvedá hlavu a zvrací. Blije si na tričko a nám už je jasné, že skvrna na hrudi nebyla od krve. Proud žaludečních šťáv míchaný s červeným vínem ustává. Ještě dvakrát polkne hořkokyselou tekutinu a pak se marně snaží hřbetem ruky setřít zvratky z hrudi. Zvedá se. Zvratkami kluzká ruka se však marně snaží zachytit zábradlí. Nakonec to vzdává a po čtyřech se vydává k vrátnici. Musí na vzduch. A vystřízlivět. Vždyť zítra má zkoušku. A nebo již dnes?
Obtloustlý vrátný sleduje Peříčko a drbe se v rozkroku. Na zvratkami obaleného mladíka vrhne jen chápavý pohled. To ty jejich zkoušky. Pak upře svou pozornost zpět na upatlanou obrazovku. Jazyk olízne suché rty a ruka opět míří na své oblíbené místo.
Dlouhá to ještě čekala studenta cesta. A strastiplná. Stejně tak ho čeká ještě dlouhá a strastiplná cesta skrz vysokoškolské studium. Skrz zkoušky. Tolikrát se ještě do němoty opije. Tolikrát ještě nebude vědět, čí je a kde je. A proč to všechno? Snad proto, aby se z toho všeho učení nezbláznil. Aby dostudoval a aby se pak při sledování Peříčka nemusel drbat v rozkroku a skrz okénko vrátnice sledovat pozvracené, ale vzdělané studenty.
Poznámka: Jakákoliv podobnost osob je samozřejmě čistě náhodná. Všem studentům, kteří mě k napsání tohoto inspirovali, však hluboce děkuji. :)
|
|
|