|
|
|
Silný kafe Autor: Oplatka (Občasný) - publikováno 3.5.2004 (18:49:59), v časopise 8.6.2004
|
| |
Poslední dubnový týden přinesl do našich kin snímek, pořízený v nezvyklé koprodukci. Česko-islandský film se u nás opravdu ještě neobjevil. Snímek režiséra Borkura Gunarssona je ovšem nadnárodní i svým obsazením: ve dvou ze čtyř ústředních rolí uvidíme cizince, egyptsko-finskou herečku Kaisu Elramlyovou a Chorvata Žána Looseho. Oba jsou ovšem, stejně jako režisér, absolventy českých vysokých škol, ostatních úloh se zhostili Češi a hlavní část snímku se odehrává na pobřeží řeky Sázavy.
Zápletka filmu, dá-li se zde vůbec o něčem takovém hovořit, je poměrně jednoduchá: dva milenecké páry, Renata s Davidem a Maya s Tomislavem, si vyjedou společně na pár dní do krajiny kolem Českého Šternberka, odkud obě dívky pocházejí. Během pobytu v chatě u vody, na lodi i v budově bývalé školy se jejich vztahy několikrát zkomplikují, obě dvojice si několikrát vjedou do vlasů a jednoduché to nebude ani s dávným přátelstvím obou spolužaček. Renata tu navíc narazí jak na svého někdejšího prvního přítele, tak na nesmělého chlapce-milovníka knih, který ji nečekaně zaujme. Následky dní u Sázavy si potom všichni přivážejí zpět do Prahy…
Film nekončí žádným jednoznačným vyústěním: jeden z párů se usmíří, u druhého to spíše vypadá na rozchod; nikde však není psáno, že po týdnu to nemůže vypadat zase úplně jinak.
Rozvržení a základní situace připomene některé snímky Woodyho Allena - ostatně jeden z protagonistů snímku David zmíněného režiséra svým vzhledem i chováním nemálo připomíná.
Silný kafe ovšem není rafinovanou studií o vztazích, nýbrž “jen” malým, nezávislým, levně pořízeným snímkem. Tomu odpovídá technická stránka - točilo se na formát miniDV, čemuž odpovídá neostrost snímku, a zvuková stopa, která občas zkresluje mluvu až za hranici rozlišitelnosti. Stejně nezávislý byl i způsob natáčení - používalo se několika kamer, a režisér přiznává, že nakonec měl tři zcela odlišné verze snímku, z nichž sestříhal tu nejlepší.
Toto partyzánské natáčení je občas na výstavbě filmu vidět - například ve scéně oslavy v bývalé škole jeden z mileneckých párů náhle zmizí, abychom se s ním znovu setkali až v Praze. Podobně nejsou některé věci zcela vysvětleny: například o mladíčkovi-knihomolovi se dlouho domníváme, že jde zřejmě o mladšího bratra Renatiny první lásky Honzy, aby se až na úplném konci ukázalo , že k němu chodí pouze na návštěvu. U tohoto typu filmů bez pevného scénáře je však podstatné, aby děj držel pohromadě, a to se v Silném kafi daří.
Herci podávají uvolněné, bezprostřední výkony, na kterých je dobře poznat, že režisér ponechal protagonistům značně volnou ruku k improvizaci: vedou se tu banální řeči o ničem, vulgární slova plynou z dívčích úst jaksi sama od sebe, neurážlivě, humor vzniká spontánně ze situace. Ostatně humorné hlášky (“Kdo ukradl lodě?” “Nějak zálesák, asi ten Honza Nedvěd! ”) a scény (názorná ukázka, jak lze také připravit kávu s mlékem) se stanou zřejmě hlavní devizou filmu, která bude lákat diváky.
Všichni ústřední představitelé jsou bezezbytku dobří, lze jen těžko rozhodnout, zdali je lepší Martin Hofman jako neurotický David, Markéta Coufalová v roli nejisté Renaty či Žán Loose jako neohrabaný Chorvat Tomislav. Z dalších rolí pak stojí rozhodně za zmínku svérázný manželský pár muže u televize a milovnice knih v podání Jiřího Lábuse a Hany Maciuchové.
Při hodnocení nelze pominout ani hudební složku, tvořenou mladými kapelami jako Southpaw či November 2nd, která se výrazně podílí na vytváření atmosféry.
Silný kafe je osvěžujícím náhledem do života běžných mladých lidí. Určitou nevýhodou ovšem je, že dojem z něj se zase rychle vytratí - stejně jako se v toku života ztratí vzpomínka na pár smutnoveselých dní u vody.
Na celkovém ladění atmosféry snímku má výrazný podíl rovněž hudební složka, tvořená mladými kapelami, z nichž asi nejvíce utkví v paměti melodie sk upiny Southpaw. |
|
|