Bezbarvá

Jak malíř ve větru
                  co kreslí oblaka,
ptačí zpěv,
dítě pláč,
             když přišlo o draka
na podzim pod věží z červánků.

V tichosti prokládám
                                    listy jehličím,
rozumem,
slovy,
                    které hlasem mlčícím
vytrhne dítě ze snění a opráší jeho zablácenou dlaň.

Znova rozklesulící fixu,
                                 když včera vyschla založená
pod papírem,
pod hromadou prádla
                                         špinavá duše nevypraná
courající se zpátky do 19tého patra.

Výtah už nejede a barvy vyschnou jak bolavé nohy.