|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Mýtus o mně
tak jsem byl a Pámbů ( ale mohl to být kdokoliv jiný) se odšoural pryč
pár minut po stvoření a nebylo co dělat
pak se ozval datel
kousek dál stál dutý strom nafouklé břicho si žádalo plod tak jsem do něj vlezl a nechal se zarůst datel zněl učil mě rytmus kloval souběžnicí křídel můj první rytmus a těmi křídly hřměl, jakoby se měnil v havrana dodnes to bušení cítím když je opravdově úží mi žíly, jakoby si pamatovaly na těsnotu stromu
křídla se měnila v bouřku tehdy po stvoření byly hromy rychlejší než blesky
i strom se měnil černý pták zmizel a můj strom ožíval a trpěl deštěm taky se rodili škvoři hlodali stromu kůru a přibývalo ozvěn jednoho jsem zašláp zrovna když se jiný prohryzal až ven a daroval mi světlo od té chvíle se škvoři v otvoru po půldnech střídali a kradli mi světlo nocí ale já byl vlastně rád svět ostře hučel bál jsem se světa a hýčkal si své noční škvory až se začali měnit ve sny
a strom se měnil se druhou bouřkou přišla pohanka projela prsty po kůře jakoby zaříkala řeku a něčím ostrým – možná jazykem - do stromu cosi vyryla dutý kmen se bolestně stáhl a začal umírat ale já si ho nevšímal a plný havraního rytmu ptal jsem se: „ Ty nejsi škvor, viď ?“ nejdřív se lekla ale když jsem zeptal dál, kterým směrem padá déšť jestli od země k nebi nebo obráceně začala se smát jakoby na věky prudce jsem tlačil do těla stromu a bříšky prstů mu do kostí tisknul munchovské obrázky protože pohančin smích zněl jako máchání křídel a já ani jedno nikdy neviděl
strom držel skoro mrtvý pohanka odcházela ale vracela se a při každém svém odchodu mě přes kůru objala otiskla za léta do kůry všecky svoje tvary chodila dlouho prsy měkly, nohy opuchly a strom se znovu měnil až chodit přestala a já vyrostl tak že nešlo dál bdít a škvoři byli plní větví, které škrtily
probudil mě vítr strom seschl úplně a otevřel se dole pode mnou si město rozpustilo vlasy a z rozvodněných Teplic pršelo k nebi
zpíval jsem kohoutí písně jaké jsou slyšet nad tvojí postelí
a duše pohanky se v nich rozpustila
|
|
|