PARANOIA

Zpocená peřina

se strachy lepí na mou hruď

a mozek mi třeští paranoiou,

dunivý pochod kácí stébla trávy

za deště zářivých snů,

jež tě drtí svojí neskutečností,

trhají ti tepny na kousíčky,

prýštivé praménky žluči úzkosti,

zakuklené v pavučině.

Tráví tě pavouk Život,

nejbídnější člověče na Zemi,

jsi stejně prašivý jako Bůh,

můžeš se spasit jedině útěkem,

který ti rve cáry masa

za to, že jsi nahlédl do 13. komnaty.