|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Stojím na břehu moře,
rozkročená a nic netuše,
stojím,
nechám vlnky omývat své nohy,
nechám odplout smrtku v rodném kroji...
nechám odplout , co tak bolí...
Stojím a rovnám všechny krásy světa,
stojím a v krvích se bouří má vendetta,
stojím na pokraji skály,
smrt jsme ještě nepřehráli...
Bosé nohy v zlatém písku,
klesá můj dech do otisků chvíle,
představa jak usmíváš se
před bouří
a roztomile...
Jak v bílé posteli zpíváš si polohlasně ,
písně a básně,
které nehodily se do té chvíle,
jak chtělo se mi smát a zároveň jsem brečela,
jak mě má každá malichernost v tvé radosti mrzela,
Stojím rozkročená u oltáře...
A vím,
že nedočkáš se večera... |
|
|